sobota 31. prosince 2011

PF 2012


Tři králové sice nejsme,
ale přesto vám ze srdce přejeme,
ať vás humor neopustí
a úsměv z vaší tváře nezmizí
ani v roce 2012 :-);


Děkujeme za všechna vaše milá přání ...

úterý 27. prosince 2011

Když se sejde rodina...


Na oslavě babiččiných devadesátin bylo moc fajn. Od posledního velkého setkání před deseti lety se naše řady opět rozrostly :-). K vnoučatům přibyly drahé polovičky, a po nich pravnoučata. Škoda jen, že ty společné chvíle utekly tak rychle...

Hádanka


Kdeže jsme to na Štěpána byli, uhodnete?
Přejeme krásné a pohodové poslední dny roku 2011:-)

Tak jste dobří hadači, Levo i ty Mutile,  je to Mikulov.  A proč jsme tam byli, to se možná také dozvíte, ale až jindy, protože se mi teprvá před chvilkou podařilo zprovoznit PC, potvora stávkuje, právě když ho nejvíc potřebuju. Ale pěkně jsem ho vyčistila od prachu, tak snad už letos zlobit nebude. A doufám, že ani příští rok, neb jsem na něj měla dnes takový vztek, že by se mu to nemuselo vyplatit.

úterý 13. prosince 2011

Nečekaný přírustek do rodiny

...se kterým jsem letos vůbec, ale vůbec nepočítala, ale radost mám z něho obrovskou :-).
Andy, asi budeš zklamaná :-). Tak tady :

Zatím se sžíváme, musím si zvyknout, že je to pevné sklo a nedá se s ním zoomovat :-), uvidíme, jak nám to spolu půjde.

neděle 4. prosince 2011

Kristova léta...

Tak už jsou tady...33...jak ten čas letí...není to tak dávno, co jsem běhala jako malá holka po lesích a hrála si na indiány, hltala Mayovky a prožívala dobrodružství s Hochy od Bobří řeky...prožívala svou první táborovou lásku, co skončila s létem, a pak tu druhou, o které jsem si myslela, že bude navždy...než jsem potkala svého muže...osobní hledání víry a moje rozhodnutí nechat se pokřtít...osudový týden v Paříži a pak další životní mezníky...maturita, a pak na čas pryč od rodiny, přítele, ze země, kde jsem celých 18 let žila - ten rok v Londýně pro mne byla škola života, mnohdy tvrdá, ale k nezaplacení... návrat před Vánoci a pak Silvestr roku 2000 - začíná nový rok, můj muž pokleká na zamrzlé silnici, žádá mne o ruku a na obloze svítí zář ohňostrojů...naprosto mne tím dostal...na jaře svatba a na podzim se vracím do školy... pokračuji ve studiu, i když v době, kdy jsem maturovala, mne to ani nenapadlo...ale časy se mění, člověk se mění...přichází spousta životních zvratů...mnohdy se nepoznávám... a od jisté doby říkám...nikdy neříkej nikdy...jsou mnohé věci  v mém životě, na které nejsem hrdá, takové ty, které má člověk  zasunuty v tom nejspodnějším šuplíčku staré almary, ale je jich spousta, na které vzpomínám ráda...a jsem vděčná Bohu...nejen za to dobré...protože vše, co v našem životě přichází, ať dobré, či zlé, nás někam posouvá. Utváří nás. To, co se děje kolem nás a lidé kolem nás, to vše má podíl na tom, jací jsme (přesto jsme každý jedinečný originál a to mne stále nepřestává fascinovat). A já jsem vděčná za mou rodinu, rodiče, mého báječného muže a naše děti a další báječné lidi, které kolem sebe mám.
Můj muž nebyl na mé narozeniny doma. Nestihl se vrátit z práce, a tak mne ani nevzal na tu sobotní večeři jen ve dvou, kterou mi chtěl udělat radost. Přijel až v neděli ráno. Ale díky Bohu, že přijel...a že jsme spolu mohli být aspoň v neděli a oslavit jak mé narozeniny, tak Barunčin svátek i si dát s rodiči slavnostní oběd, před kterým si nás tchán...zjevně, abych na ty třiatřicátiny opravdu nezapomněla...prověřil, zda jsme psychicky odolní a rozhodl se, že houkačka a majáček rychlé záchranné služby bude to pravé .-). Spadl nám kámen ze srdce, když "postačila jen kapačka s glukózou" a zase se probral...Tyhle narozeniny si tedy zaručeně budu pamatovat. A pevně doufám, že RZS u nás nebude už potřeba.

středa 26. října 2011

Těším se

Takový týden bez dětí může být nečekaně dlouhý. Zvlášť když se ještě trochu protáhne. Ne že bych neměla co na práci, rozhodně jsem se nenudila a doma taky moc nepobyla, ale chybí mi. Moc. Dnes se mi vrátí a já se už nemůžu dočkat. Poslouchala jsem dnes ráno jejich hlásky v telefonu a u srdce mi bylo tak krásně a zároveň teskno... Nemůžu se dočkat, až budeme zase spolu!

pondělí 17. října 2011

Co nebylo v plánu

Měli jsme jet o víkendu na Moravu. V sobotu ráno do Olomouce - já na školení, kde se uvidím s mámou a muž s dětmi zase do modlitebny a po pobožnosti budou u mojí sestry. Tam taky předáme děti, které budou u babičky na týden na podzimních prázdninách a pojedeme s mužem domů. Takový byl plán. 
Ve čtvrtek volám muži a zjišťuji, že jede ještě do Německa a v pátek ráno tam bude teprve skládat a neví, zda se vůbec stihne vrátit. Moc nadějně to nevypadá. Vidina toho, že bych musela jet sama, mne ani trochu netěší. Zvažuji možnosti a vychází mi, že bych musela jet už v pátek odpoledne až k rodičům (takže čtyři hodiny cesty), abych nejela v sobotu v šest ráno.
Já ale věřím, že je tu někdo, kdo nás vede, kdo nám pomáhá...vím, že mne slyší a vyslýchá mé prosby,  vím, že On ví...mockrát jsem se o tom už přesvědčila...prosím ho, pokud to vidí stejně jako já, ať se muž vrátí a já nemusím jet sama a babička se kvůli tomu stresovat... v pátek už vím, že pojedeme všichni.
Dalším bonusem jsou peníze, se kterými jsem vůbec nepočítala a které jsem nutně potřebovala, protože s prázdnou nádrží bychom daleko nedojeli a za dvacku v peněžence se moc benzínu nepořídí. Další vyslyšená prosba.
A pak ještě jedna, do třetice všeho, taková soukromá. Díky, Bože! 
V plánu nebylo, že Barunka onemocní, takže nebudu mít ani čas si popovídat se sestřičkou nebo se s mužem projít noční Olomoucí. Nemocné dítě si žádá maminku, a tak se s mužem nakonec rozhodujeme, že pojedeme k mým rodičům (je to blíže, než jet domů na Vysočinu) a zítra se uvidí, jak na tom Barunka bude. Pokud jí bude hůř, prostě se sbalíme a pojedeme domů i s dětmi.
Nedělní ráno je sluneční a B. je plná energie , i když je mi jasné, že zdravá není. Krk, rýma, vypadá to na nějaké nachlazení. Hodně zvažuji, jestli děti nechat nebo ne. Moc se k babičce těšily, a teď tohle. Nakonec se rozhodneme to risknout. Já mám povinnosti, a stejně by Barunku i tady musela hlídat druhá babička, do školky nemůže. Vím, že moje máma to zvládne. I když pár slziček při našem odjezdu ukáplo, když jsme po návratu večer s dětmi telefonovaly, bylo z jejich povídání poznat, že si to tam užívají. Barušce už je prý lépe, říkala dnes máma. Jsem za to moc ráda.

pátek 14. října 2011

Bude zima, bude mráz...


Připraveni na zimu? My ano.
Ale teď vám přejem ještě pár krásných a slunečných podzimních dnů...

čtvrtek 6. října 2011

Sestřičko, pro Tebe!


...znamená pro mne mnohem víc než jen vzpomínky na nezapomenutelné chvíle v Londýně...
tam jsem ji (dávno tomu) prvně slyšela a její slova se mi vryla do srdce.

pátek 30. září 2011

Téměř za sebou

mám školení, kam jsem jezdila před letními prázdninami. Práci mám také napsanou, odevzdanou a pevně doufám, že mne s ní nevyhodí :-), jen ten test a prezentace, co nás tento víkend čeká... Trochu si přeji víkend prospat a v zbudit se rovnou až v pondělí. Ale protože to je možné leda tak ve snu, tak zítra odpoledne vzhůru do Poděbrad. A když se někomu  z vás bude chtít, držte mi třeba i pěsti :-).

Krásný a pohodový víkend vám všem přeje
J.

neděle 25. září 2011

Lazaret

Zánět středního ucha - Kuba - od čtvrtka, vypadá to dobře.
Viroza neurčitého původu - Bára - od pátku večera, taktéž celkem dobrý.
Chřipka - já - od sobotního rána, včera na umření, dnes o chlup lepší  :-)
Jestli ty děti budou mít zítra ještě o chlup víc energie než dnes, tak nevím, co si s nima počnu. HEEELP!

středa 21. září 2011

Je to s vámi špatné, když...

...se chcete objednat na preventivní prohlídku a když se sestra zeptá, ke komu chodíte, nemůžete si vzpomenout za žádnou cenu na jméno vašeho gynekologa?

...pronesete v supermarketu na zápěstí své ruky (přiznávám, neměla jsem vozík) bez povšimnutí přes pokladnu zboží a všimnete si toho, až když jste zaplatila? Aby bylo jasno - šlo o sáček hroznů a ano, zapomněla jsem je rovněž zvážit a nalepit na ně cenovku.

...jdete do lékárny pro přípravek na zlepšení paměti a odejdete bez něj, protože jste zapomněla, že jste ho chtěla koupit? Před týdnem.

...přijedete domů z města a začtete se do napínavé knihy tak, že ztratíte pojem o čase( resp. myslíte si, že hodiny, na kterých sledujete čas, jdou správně) natolik, že vám děti ze školky přivede po zavírací době paní učitelka? Právě včera. Červenám se ještě dnes.

Mám pokračovat? Je-li vám osmdesát, je to vcelku pochopitelné. V třiatřiceti ?!?

Ještěže existují všemožné poznámkové bloky, kalendáře a lístečky. Ovšem nesmíte zapomenout, kam jste je naposledy dal/a.

Vaše J :-)

čtvrtek 1. září 2011

Den PRVNÍ ?


Když jsem před rokem začínala s projektem 365, myslela jsem, že na jeho konci budeme mít doma malou školačku. Rok utekl jako voda. Na školačku si nakonec ještě počkáme, ale dnes měl svou školkovou premiéru Kubík a zvládl ji na jedničku, dá se říct, že lépe než maminka, které bude doma chybět, šmudla malej :-).
Můj projekt 365 je tedy u konce (tedy ne tak docela, ještě mám resty a chci dodat fotky). Jak bude blog pokračovat dál, a kam se bude ubírat, zatím přesně nevím. Děje se toho teď v našich životech tolik a já si potřebuji vše srovnat a ujasnit, co a jak dál. Jedno vím ale určitě. Blog mi hodně dal a stále dává, krom jiného i spoustu milých lidí, které jsem mohla díky psaní "poznat", některé  z vás i osobně. Děkuji vám všem, pravidelným i občasným navštěvníkům, za vaše milé komentáře, povzbuzení i podporu. Vážím si toho. Ať se vám v životě daří a máte vedle sebe stále někoho, o koho se můžete opřít a na koho se můžete spolehnout.

S láskou

           Janka

středa 31. srpna 2011

Den 365. Než nám to začne...


Zítra začíná nový školní rok. Barunka s Kubíkem jdou do školky. Je tu poslední den prázdnin a také poslední den mého projektu 365. Krom jiného  stíháme cestu autobusem (pro auto, kterým jel táta v pondělí do práce),

 

oběd v restauraci (při focení dětí si říkám, jakou už máme slečnu  a kdy nám tak vyrostla a kdy Kubu asi přejdou ty opičky a nechá se vyfotit normálně :-) a nákup( nový objektiv  sice nemám, ale konečně aspoň uvfiltr, nemusí pršet, stačí, když kape :-).

 

Večer chystám dvě hromádky do školky, děti se těší na zítřejší den a já ? 

 

Uvidíme zítra, ráno moudřejší večera...

pondělí 29. srpna 2011

Den 363. Velká pošťácká pohádka?


Byla jedna maminka, která měla malou dcerku. Protože dcerka o letních prázdninách  právě slavila své šesté narozeniny, ale se svým bráškou byly společně u babičky a dědečka, napsala jí maminka k narozeninám dopis, na který se holčička těšila, ale paní pošťačka dopis stále nenesla. Uběhlo pár dnů, a to už za dětmi přijeli rodiče a maminka mezitím zjistila, že udělala velikou chybu, protože na dopis zapomněla napsat číslo domečku, kam mají dopis doručit. Velmi ji to mrzelo, protože ho psala s láskou.
A tak začala po dopise pátrat. Napřed se byla zeptat na poště, kam byl zaslán. Tam o něm nevěděli, ale dali jí telefon na poštu ve vedlejší vesnici, kde prý byl nejspíš předán. Na této poště se maminka dozvěděla, že dopis, pokud ho nebylo možné doručit, odvezli na poštu do blízkého města a odtud by měl putovat do ještě většího města, kde je velká úložna zásilek, které pošťáci nemohou doručit, ze všemožných důvodů. Ale zjistit, jestli tam dopis je, se nedalo jen tak. Maminka musela napsat písemnou žádost a v ní uvést veškeré informace, které  by vedly k dohledání dopisu. Moc tomu nevěřila, ale pořád v koutku srdce doufala, že v té velké úložně dopis leží a že se nakonec najde. Uběhlo několik dní a maminka scházela po schodech k poštovní schránce. Ležel v ní dopis z pošty... a v něm...nalezený narozeninový dopis pro holčičku, která před měsícem oslavila své šesté narozeniny.
(Poděkování patří pracovníkům Brněnské poštovní úložny, btw. hledané zásilky se dohledávají ručně a mají jich tam opravdu veliké množství, jeden by nevěřil...)

neděle 28. srpna 2011

Spartakiáda 1980


Ani nevím jak se stočila při tom dnešním sportovním dni (atletika, F1) řeč nakonec i na spartakiádu. Vím, že tam můj muž byl, jako voják, a tak jsem zkusila kouknout na YouToube, zda tam je z té doby nějaké video, abych se na to podívala na vlastní oči :-). Pokud si video pustíte, (odmyslete si ty propagandistické řeči, nebo vypněte zvuk .-), vojáci začínají někdy po 3 minutě a v tomto roce jim počasí tedy opravdu nepřálo. Nechtěla bych v tom cvičit.

Den 362. Atletická tragédie


Docela mne mrzí, že jsem neviděla mužův výraz, když k ní, dle jeho slov, došlo (vzhledem k tomu, že byl s dětmi u babičky a já doma). Uháněl mne totiž už od pátku, kdy přijel, ať mu zjistím, kdy se běží ta slavná "stovka"  na MS v atletice v Tegu, tedy hlavně Usain Bolt. A on mu udělá takovou čáru přes rozpočet... Nu, ani já jsem nějak nepostřehla, že pravidla o předčasném startu už byla změněna a že další start není možný.
Stovka stejně nikdy nebyla moje oblíbená disciplína (bývala jsem pravidelně poslední), sotva se rozběhnete a už je konec:-).

sobota 27. srpna 2011

Den 361. Noemova archa


Je mi už lépe, za což jsem ráda, protože mám na starosti děti v sobotní školce. Čeká nás pokračování příběhu o Noemovi a potopě a pak se s dětmi pouštíme do vyrábění archy. Není to nic složitého. Potřebujete hlavně papírové talířky, to je základ, pak barvičky, fixy nebo pastelky, lepidlo a nůžky a pokud si chcete výtvor pověsit, kousek ozdobné stužky nebo provázek. No a také nějaká zvířata, ať není loď prázdná, případně i Noeho. My jsme si zvířátka vystřihly z papíru a upevnily na nanuková dřívka. Do další archy jsme nalodily prstové maňásky. 


Archu a spoustu dalších věcí z papírových talířků, třeba zvířátek, najdete ZDE - http://daniellesplace.com/html/paperplate.html (archa je téměř na konci stránky).

čtvrtek 25. srpna 2011

Byly jsme

Byly jsme teď s dětmi několik dnů pryč, nás pár maminek a asi 15 dětí, počet se střídavě proměňoval dle toho, jak se střídalo osazenstvo. Děti si to užily velmi. Myslet si, že si trochu odpočinu, bylo nejspíš naivní, ale že mne navíc ještě skolí nemoc, s tím jsem opravdu nepočítala. Tak už jsme doma, děti plné energie a já, zralá do postele.
Přejeme vám všem, ať si ty poslední prázdninové dny užijete co nejlépe.
J+B+K

pátek 5. srpna 2011

Home, sweet home...

Zpátky doma, dovolená končí, povinnosti volají...ale bylo krásně (tedy až na to počasí). Fotky budou .-)
Dodatek z pondělí:  Děkuji za milé přivítání všem:-). Stávkoval počítač, tak jsem ho dnes zbavila prachu a  už opět funguje.
Dodatek z úterý:
Hm, tak počítač stávkuje dál. Jednou naskočí a pak zas ne. V mozku jsem mu uklidila, kabely poštelovala, tak nevím, nevím, co se mu nezdá...

čtvrtek 21. července 2011

Den 324. Montáž


Je vymalováno a tak se pouštím do sestavování nové postele. Neodradí mne ani návod, na kterém jsou namalovaní dva panáčci (rozuměj - montujte ve dvou).

středa 20. července 2011

Den 323. Nikon 55-300mm

Dnes odpoledne vyrážím do vedlejší vsi za kamarádem, který má na zkoušku od jiného kamaráda zapůjčený Nikon 3100 s objektivem. Foťák si od něj nepůjčuji, ale objektiv mění alespoň na chvilku majitele a já mám možnost si s ním cvaknout pár fotek na společné fotovycházce.




























Šestiletá

Holčičko moje,  ty jsi teď u babičky, nemám tě tady, ale vzpomínám na to, jaké to bylo před šesti lety, kdy jsi se narodila. Věř, že na to nikdy nezapomenu, když jsem tě poprvé uslyšela zaplakat a když mi tě pak  na operačním sále na chvilku ukázali a ty jsi chytila můj prst svou malou dlaní, podívala ses na mne a mně vhrkly slzy do očí. Ale život jde dál a ty rosteš jako z vody a my jsme vděčni za všechen ten čas, společné  chvíle a jedinečné okamžiky,  které spolu s Tebou můžeme prožívat.

Tak všechno nejlepší a moc se na tebe s tátou těšíme,

Tvá máma


P.S. Jsem moc ráda, že mi děda(můj táta) poslal pár vašich fotek z prázdnin a tak sem dávám tu z dnešního dne. Moc ti to na ní s tvým bráškou sluší.

úterý 19. července 2011

Den 322. Dopis

 

Barunka bude mít narozeniny. Už šesté. A protože je u babičky, posílám jí dopis.
(Kdybych jen věděla...)

neděle 17. července 2011

Den 320. Jdeme na to!


Ráno jsme vystěhovali z pokojíčku ještě poslední, velké kusy nábytku a jde se na to. Tady je teď místa spousta, zato v obýváku není k hnutí. Dobře, že mám už na tu dovolenou sbaleno.

pátek 15. července 2011

Den 318. Večerní


Víkend je před námi a já, doufám, mám hotovo. Na dovolenou téměř sbaleno ( některé věci pořád potřebuji, jako třeba foťák, že, tak je nebudu týden dopředu balit do krosny :-). Pokoj vyklizený (až na velké skříně, s těmi sama nehnu). V obýváku se zatím k oknu dostanu :-). v neděli to bude o poznání horší. Večer vyrážím do garáže pro auto, ať si můžu přivézt toho svého chlapa. Sice přijede až zítra ráno, ale alespoň se  ještě stavuji za rodiči a nebudu muset do garáže brzy po ránu.

čtvrtek 14. července 2011

Den 317. Přípravy


Protože se bude částečně předělávat pokojíček (prvotní impuls byla potřeba přestěhovat šatní skříň z nejzazšího rohu u okna, kde vždy v zimě bojujeme s plísní), musím kompletně vyklidit, co se dá, než muž přijede na víkend z práce. A protože tu příští týden nebude k hnutí, napřed musím dobalit věci na dovolenou. Děti už máme sbalené u babičky, za což jsem ráda. Tak jdu na to.

středa 13. července 2011

Den 316. V Brně

Jednou za čas vyrážím do Brna. Ze zdravotních důvodů, pouze preventivně a pevně doufám, že to tak i zůstane.
Je to pro mne svým způsobem odpočinek, protože nejedu autem, ale vlakem. Vždycky  do Brna jezdím vlakem. Jen dnes mne čeká také autobus, kvůli výluce. Den je horký, škoda že nemám v Brně víc času a můj bráška se nemůže trhnout z práce. 
Mám to dnes za sebou. Objevila jsem novou cestu, ráda chodím pokaždé jinudy - jdu totiž pěšky). Pamatuji se na mou první pěší cestu od Hlavního nádraží, jak jsem šokovala pár jedinců, když jsem se ptala na cestu a ujišťovala, že jdu správně tam a tam. Jejich odpovědi typu: "To tady naskočte na xxx"(doplňte potřebné číslo tramvaje) a jejich údiv, nebo rovnou zděšení nad mým oznámením : "Ale já tam jdu pěšky!" To pak už nevěděli, jak mi poradit, nebo z nich vypadlo, že to je ale přece strašně daleko! Dokonce jsem zmátla i městské strážníky :-). Dnešní volnou chvilku před odjezdem zpátečního vlaku si krátím nahlížením do výloh obchodů a nákupem pár maličkostí v obchodním centru, pak si dám ještě něco dobrého k jídlu a zpátky domů.
Večer se začnou na obloze honit mraky. Má to atmosféru. Jak z obrazů starých mistrů.

úterý 12. července 2011

Den 315. Prostě jsem


Odškrtávám si:
Vyběhnout do sousední vsi.
Uklízet.
Plánovat dovolenou.
Relaxovat...

A při tom všem myslím  na děti...

 

...třeba když objevím tento Barunčin obrázek. 

Jo, a také jim zavolat!!!

pondělí 11. července 2011

Den 314. První den bez dětí

 

Je tu nějak prázdno. Ještě jsem si nezvykla. Ale na mém seznamu povinností je toho dost, takže se nudit rozhodně nebudu. Jen dneska se mi nechce nic...


Knihu mi dovezl táta, už jsem se na ni těšila, až bude přeložená do češtiny a já si ji objednám a nakonec jsem k ní přišla jak slepej k houslím :-). Přečteno na jeden zátah (ale Nick naživo je Nick naživo .-).

neděle 10. července 2011

Sama doma

Úplně. Na dlouhých čtrnáct dní. Už teď mi chybí a to odjely před pár hodinami. Tohle večerní ticho je úplně jiné než když jsou tady a spokojeně oddechují ve svých postýlkách...
Ale přeju jim to. Moc se k babičce a dědovi těšily a doufám, že si ty své první velké prázdniny užijí jaksepatří.

Den 313. Společné chvíle a nevydařené loučení

V našem malém bytě jsme se kupodivu všichni na noc poskládali (rodiče v obýváku a naše čtyřka v pokojíčku), jen v noci přišla veliká bouřka, taková už  tu dlouho nebyla. Vichr a prudký déšť mne donutily zavřít okna a blýskající se obloha vytáhnout fotoaparát. Leč takové vychytávky jako dálkovou spoušť nevlastním a marně jsem vzpomínala, jaké parametry nastavit, aby se na výsledné fotografii opravdu blesk objevil. Seděla jsem na parapetu za zavřeným oknem (viz kapky), foťák opřený o kolena, fascinovaně hleděla na tu nádheru a občas se pokusila o cvak - prostě můj amatérský prvopokus. Můj táta, kterého ta bouřka také vzbudila, ráno pravil něco o bláznech :-).


Původně jsem měla v plánu mu upéct dort k narozeninám, které bude za pár dnů mít, když už tady jsou, ale kvůli jiným věcem z toho sešlo. A tak peču alespoň čokoládové muffiny a zdobím jeden, s marcipánovým srdíčkem a svíčkou speciálně pro tátu :-). Chlapi (můj muž a můj táta) spolu s dětmi ještě vyrážejí k sousedům na třešně a já si užívám společnost své mámy. Za chvilku mi zase odjede...
Jsou čtyři hodiny, věci jsou naložené v autě a je čas se rozloučit. S rodiči, s dětmi... Ještě v autě se loučím s Barunkou a když obcházím auto, abych dala pusu i Kubíkovi, auto se rozjede (táta totiž koukal na mého muže, který mu ukazoval, jestli má volno a může jet a ani si nevšiml, že já ještě něco chci). Úplně mne to rozhodilo, až tak, že jsem se rozbrečela samou lítostí, až to i muže zaskočilo. Z mého rozpoložení už  pak bylo kousek k manželskému nedorozumění, kdy já předpokládala, že když děti odjely s rodiči a muž jede navečer zase do práce, tak si ten čas užijeme trochu spolu. No a můj muž  naopak měl v plánu ještě shlédnout závody Formule1, které jsem mu natáčela, když byli venku. Tak nějak z toho vznikla tichá domácnost a vše jsme si vyříkali, až když jsem muže vezla do práce. Díky Bohu za to, že když se rozcházíme, tak v dobrém a odevzdáváme se navzájem do Boží péče...

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...