středa 29. září 2010

Den 29. A zase ten šatník...

Je třeba vyřadit věci malé,  schovat ty letní a vytáhnout věci na zimu, zjistit, kolik toho asi budu muset dokoupit. Naštěstí většinu věcí Kuba dědí po Barunce(krom růžových šatečků - vlastně ani tím si nejsem  zcela jista, když tak občas sleduji jejich modní kreace:-), ale Bára se přes léto vytáhla a rozhodně bude pár věcí potřebovat. 

Vytříděno, probráno. 











Nakonec zjišťuji, že moje občasné nákupy větších velikostí ve slevě, třeba už posledního kusu, se tentokrát vyplatily. Jako třeba dvoje zateplené kalhoty,  koupené vloni koncem zimy. Na tu letošní ji s přehledem vydrží a možná i na příští podzim. Zbývá  mi ještě sehnat zimní bundu, oteplovačky a boty a je vystaráno.

pondělí 27. září 2010

Den 27. Vzhůru nohama

 
Občas mívám takový pocit. Že je vše vzhůru nohama. Svět, počasí, někdy i můj život... Dnes tedy jen naše domácnost, taky vám někdy připadá, že čím je dítko starší, tím je to horší? Takže nespouštět ani na vteřinu z očí, nebo vám udělají z bytu kůlničku na dříví (nebo alespoň z konferenčního stolu). Převrátit to šlo snadno. Nicméně otočit zpátky už ne. Však si to také musela holka zkusit, že to není žádná legrace. 
Ale teď k té lepší části dne. Dnes jsme byli...už víte kde? 
Ano, u Mišky.
Na návštěvě u Mišky bylo moc fajn, děti si vyhrály a nám se s Miškou podařilo občas si i popovídat (pokud zrovna některé z dětí nutně něco nepotřebovalo a nebo na mně nevisel Kubík, dožadující se neustále "pochování", protože ti nejmladší , tj. Lucinka a Kuba, nakonec naznali, že nejlépe je u maminek a tak s námi okupovali kuchyni, kde se Miška pustila do pečení moc dobré bábovky. Vyprosila jsem si recept na ni(vyzkoušeno, jakmile muž přijel o víkendu a byla pochvala, takže díky, Miško). Ty starší, tj. Bára a Barča zatím v obýváku tvořili náramky z korálků. A protože jsme k Mišce dorazili až odpoledne a čas běžel, najednou tu byl večer, a tak se ještě chystalo něco k jídlu, děti se koukly na večerníček a protože už bylo dost hodin, bylo načase jet domů. Snad jsme se neviděli naposledy, máme to k sobě, dá se říct, téměř kousíček(pro přestavu, ani ne hodinku pohodové jízdy autem). A takhle mi v v autě při návratu domů odpadly děti. Jen jsem je vynesla z auta, převlékla, co se dalo a spaly dál.

neděle 26. září 2010

Den 26. Veselo

S našimi dětmi se rozhodně nenudím.
 
 "Mamííí, kolik té strouhanky?"

Když je s námi doma táta, je dvakrát tak veselo. Pokaždé, když táta začne cvičit, je to pro děti super zábava. Tentokrát se chtěl Kuba přidat, když  táta posiloval, zajímaly ho činky a tak mu muž ukázal pod věšák, kde jsou ještě jedny - moje, malé a říká: "Vem si TY ČINKY!" Synátor  neomylně zamířil pod věšák. Ale místo činek popadl můj batoh, rozepnul zip a z kapsy vytáhnul... TYČINKY.  Muslli tyčinky, které tam nosívám, když někam jedeme. Smáli jsme se ještě dlouho potom.:-).

sobota 25. září 2010

Den 25. Sláma, rodina a vzpomínání

Blíží se dušičky. A taky dědovy a švagrovy narozeniny. Celá rodina z mužovy strany se už nesejde tak často, jak by si prarodiče přáli, prostě když někdo bydlí na druhém konci republiky a ještě má práci, která obnáší cestování, je to komplikovanější. O to větší je radost ze setkání. Toto byl zase jeden z těch báječných dnů, kdy se děti užily, my dospělí se bavili a těšili ze společného setkání.
Podívej mami, co jsem od tety a strejdy dostala...

Odpoledne jsme všichni společně zajeli na hřbitov. Zavzpomínat a nejen proto, že budou dušičky.  Když se odjíždělo, neodolala jsem poli na druhé straně silnice a spolu s mými muži a synovcem jsme si tam ještě trochu zablbli. Tedy, já fotila, synovec si to užíval, kde se mu ve městě naskytne taková příležitost, že ano,  Kubula taky no a můj muž si to koneckonců užil taky. Pouštění balíků ze stráně, to by mu šlo. Jak malý kluk.:-)

pátek 24. září 2010

Den 24. Radost

 
...protože je krásný den.
...protože jsem při třídění papírů našla návod ke krokoměru.

...protože je pátek.
...protože jedeme pro muže.
...protože se máme...

čtvrtek 23. září 2010

Den 23. Just an ordinary day

Venku je nádherně, babí léto stále trvá. Věčná škoda sedět doma. Ráno odvést Barunku do školky, pak ji zase vyzvednout a venku se vyřádit. A ven můžeme vyrazit ještě jednou, klidně v podvečer.

středa 22. září 2010

Den 22. Cirkus

Barunka viděla v pondělí na městě plakát. A že by tam moc ráda. No, kdybych věděla, kolik teď stojí vstupné a že už platí i děti od dvou let...ale nevěděla jsem to předem a kočka se moc těšila. A tak jsme tam odpoledne po školce šli.  Nakonec jsem ani za Kubulu neplatila. Jak to neměli přímo u kasy napsáno, tak jsem počítala, že se platí za děti od tří, tak říkám: "Jednou dětský a jednou dospělý." To, že chtějí vstupné už od dvou let, mi sdělila sousedka,  která má vnoučka starého asi jako je Kubík. Koukala jsem se pak po skončení ještě znovu na plakát a vážně to tak bylo. No, ještěže jsem ho nestudovala předem, což jinak běžně dělám, když se na něco chystáme. Ať si kdo chce co chce říká, zpětně jsem se nehlásila o doplacení a myslím, že vybírat vstupné již za děti od dvou let je už přehnané, ale částečně chápu, je to malý cirkus, nicméně výše dětského vstupného se rovnala téměř vstupnému za dospělého, kdyby bylo poloviční, ještě bych to pochopila, ale takhle:-(. Cirkus byl malý, hned jak jsme se k němu blížili a viděla jsem šapito a pár maringotek, připravovala jsem ji, ať nepočítá se zvířátky, že je cirkus malý. Ale i přes absenci zvířátek to bylo fajn. Hlavně klaun měl neotřelé nápady a o zábavu nebyla nouze, i když pro ty úplně nejmenší to asi občas bylo složitější k pochopení. I zvířátka nakonec byla, i když jen pejsci, kteří se ale uměli klouzat  na klouzačce a nádherní bílí holoubci. Atmosféru tvoří i publikum a to tady bylo skvělé. 
Netradičně pojaté ohlášení přestávky mne dostalo
 
Co říci závěrem? Vydařené odpoledne v cirkuse. Dětem se líbilo a mně také. Ještě téměř po dvou měsících se doma stále baví v duchu jedné klaunovy scénky, a tak často doma slýchávám:" Včelko, včelko, dej mi med!!"... má to své pokračování, ale kdo neviděl, nepochopí:-).

úterý 21. září 2010

Den 21. Štěstí a objevy

 Barunčin talířek dnes neunesl Kubovo objevování v kuchyni. Princeznička má po bále, ale co, střepy prý znamenají štěstí... no asi ho budeme mít hodně, protože talířek nebyl v poslední době jediný kus nádobí, který Kubovy nájezdy nepřežil...
 
No a já taky objevuji - pustila jsem se do úklidu v obýváku a papíruji...
třídím a řadím do složek...
až mi z toho jde hlava kolem.

pondělí 20. září 2010

Den 20. Když se daří...

...tak se daří. Snad mu to vydrží i nadále :-).



 Cestou z města si děti vyprosily zmrzlinu ze stánku, letos už  nejspíš naposled.
U školy stálo hasičské auto. Něco pro naše děti. Hasiči zrovna končili s čištěním ucpaného odpadu ve školní kuchyni a protože se s vedoucím hasičů znám, měly děti možnost okouknout auto i zevnitř.
 
Barunka už má ohledně své kariéry jasno. Bude hasičkou. Tedy pokud nebude tou popelářkou:-).

Novomanželé Katka a Jirka

...povolení od sestry "nevěsty" jsem dostala, až dodělám úpravy, pokusím se z fotek vybrat pár, které se mi líbí.  Myslela jsem, že by do svatby mohl být objektiv nový, ale prostě jsou třeba důležitější věci... a tak jsem fotila tím, co mám, to jest pouze základní setový objektiv 18-55mm na D60 Nikonu, a je to holt znát :-(.Ale to focení v parku jsme si fakt užili:-), všichni zúčastnění.

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...