Už skoro týden jsem nemocná. Už skoro týden zavřená sama doma s dětmi a chřipkou. Unavená a vyčerpaná několikadenní horečkou a už třetí den trvajícím kašlem, který mi nedá ani pořádně vyspat. Starostí, aby děti neonemocněly stejně jako já. Kubík se drží a Barunka den přede mnou měla horečku a pořád se jí drží kašel. Ale není to tak hrozné... Protivná a podrážděná, kdy jsem děti alespoň vyvětrala cestou do obchodu a zpět, abychom doplnili zásoby, jsem moc vděčná, že si je ve čtvrtek na oběd a odpoledne berou babička s dědou k sobě. A já mohu zajet do banky kvůli kartě a pak doma, co to kašel dovolí, tři hodiny přerušovaně spát a spát. Jsem vděčná dětem, že to ten první, nejhorší den, s maminkou zvládly, den, kdy jsem nebyla schopna stát chvíli na nohou, natož u plotny, abych jim uvařila něco teplého k jídlu. Kdy si spolu dopoledně pěkně hrály a nechaly mne odpočinout po krušné noci a vůbec z bytu neudělaly kůlničku na dříví. Mám báječné děti. Tolik, tolik mi těch několik dnů chyběla naše společná objetí, chování, polibky...nechtěla jsem je nakazit. Nikdy jsem si tolik neuvědomila, nakolik je to součást našeho každodenního života. Ač u nás je tulící chlapeček a Barunka musí chtít, přesto, nebo snad právě proto, když jsem dnes svoji dceru po těch několika dnech před obědem při modlitbě pořádně objala, byl to ten nejkrásnější pocit na světě. Skoro jako když jsem ji viděla poprvé a ona vložila svůj prst do mé dlaně... Mám dneska uřvaný den a nestydím se za to. Jsme doma dvě kašlalky, já a Barunka. Kubíka si vyzvedla ráno babička, když jeli na shromáždění a odpoledne bude ještě u nich se sestřenkami, navečer ho přivezou. Muž se nestihl vrátit domů. Dá-li Bůh, uvidíme se alespoň zítra. Moc se na to těším.
A ...děkuji Ti Bože za to,
že mne miluješ
takovou jaká jsem
a přes to všechno
jaká jsem.
Děkuji Ti za chvíle slabosti,
skrze které mne učíš být silnější.
Mám tolik chyb a tak často padám
a poslední dobou mám pocit,
že moje srdce stvořilo si tvrdou slupku,
tvrdý val.
Snad jakoby se člověk bál,
že bude zase raněn a tak otevřít se bojím
a marně hledám cestu, kudy dál.
Prosím Tě, dej mi lásku svoji.
Chci zase milovat
bez podmínek.
Bez výhrad.
Přes to VŠECHNO.
