čtvrtek 30. června 2011

středa 29. června 2011

Den 302. Portrét


Kresba podle Barunčiny fotky cca před dvěma lety...teď jsem ji při úklidu našla...

úterý 28. června 2011

Den 301. Střídačka


Sotva se jednomu udělá lépe, odpadne druhý. No, dalo se to čekat. Tak jedeme další kolo. V takových chvílích si říkám: "Ještěže jsou jenom dva..."

pondělí 27. června 2011

Den 300. Zoo


Marod začal konečně trochu jíst. A tak dělám silný slepičí vývar s mrkvičkou, hráškem a zvířátkovými těstovinami, aby chutnalo dvojnásob. Vřele doporučujem.

neděle 26. června 2011

Den 299. Pouť


U nás je tento víkend. Barunka se moc těšila na kolotoče a skákací hrad, ale místo toho leží v posteli. Muž vyrazil s Kubíkem za babičkou a dědou a pak se stavili na pouti. Barunce, aby jí to nebylo líto, donesl táta princeznu a položil ji k ní na polštář, protože když se vrátili, spala. Kubík si přinesl autíčko a mně vybral krásné perníkové srdce. 




Když se jedou závody F1.  Já ho prostě miluju.

sobota 25. června 2011

Den 298. Kadeřníci


Barunka už je na tom lépe. Bylinkové odvary na očka pomáhají a česnek s netřeskem zase na uši. Jo, jedno ucho teď vystřídalo druhé. Přidala se rýma a horečka se taky drží. Přes den vypadá, jako by jí už nic nebylo, večer málem umírá. Ještě že je doma táta, se kterým je zábava. Na mně takové věci nezkoušejí :-).

pátek 24. června 2011

Den 297. Pivoňka/Paeonia

Mám ráda jejich poupata, jejich bohaté květy. Jednu jsem zkusila usušit, jsem ráda, že se zadařilo a neopadala. 

 

čtvrtek 23. června 2011

Den 296. Nemocná. Ach jo.


Ráno si stěžovala, že do skolky nepůjde, že ji bolí bříško. Za chvíli, že v krku. Ale teplotu neměla, krk zarudlý taky ne, tak do školky šla a s tím, že pro ni přijdeme už po obědě. Odpoledne už měla teplotu a večer ji chytlo ouško a do toho ještě oči. Mám takový pocit, že za to může to včerejší školkové koupání. Takže zánět středního ucha a zánět spojivek nejspíš. Uvidím, jestli pomůže domácí léčba (pokud je to jen virové, měla by), pokud ne, budeme muset k doktorovi.


Kubík se dnes přesvědčil, že třepat plnou lahví minerálky a pak ji zkoušet otevřít není ten nejlepší nápad. Chudák, měl z toho celkem šok, když mu PET lahev v rukou "vybublala" a jen mi s pláčem říkal: "Já sem si chtěl nalít, bé...".

středa 22. června 2011

Den 295. Jak se balí holky?


Třeba na Musli tyčinky, tedy aspoň ty malé. Jako kamarádky 18ti měsíční holčička. Když dnes v mateřském centru viděla, že má Kuba něco dobrého, pronásledovala ho tak dlouho, až to vzdal a dal jí kousnout. A ne jednou. Dokonce pak přišel za mnou a hrdým hlasem pravil, že se s Leuškou rozdělil. No, ono mu nic jiného ani nezbylo, stejně by si tu tyčinku v klidu nesnědl, běhala za ním totiž (ta holčička, aby bylo jasno) z místnosti do místnosti:-).


A ještě jedna sourozenecká. Přišly se na nás totiž dopoledne do MCčka podívat děti ze školky. 
(Kubík zrovna navléká náramek  z cereálních koleček)

Odpoledne vyzvedáváme Barunku ze školky, cáchají se v bazénku na terase, je opravdu horký den a ještě vyrážíme na keramiku...

úterý 21. června 2011

Den 294. Obyčejný prstýnek


Barunka dnes jede se školkou na výlet do Zoo a na zámek. Ráno jsme kupodivu ve školce první, zároveň s paní ředitelkou. Lehce mrholí. Celý den je sice zataženo, počasí jim ale vydrželo, nezmokli. Odpoledne ji vyzvedáváme, nadšeně mi ukazuje prstýnek s motýlkem, co si koupila. Pak říká: "Mami, budeš mít radost!" Tak si říkám, že by si vzpomněla na tu turistickou známku? Celá napjatá čekám, co vytáhne z batůžku...Baruška rozepíná zip, zašátrá v kapsičce a vytahuje...ano, prstýnek. S korunkou. Podává mi ho, jako by to byla ta neúžasnější věc na světě. Tedy, turistická známka je turistická známka:-), ale to, že si na mne vzpomněla, když si vybírala prstýnek a koupila jeden i pro mne, to mne dojalo. Vlastně, nejvíc ta její bezprostřednost, radost a nadšení, když mi ho dávala. Jako bych najednou patřila do jejího světa plného her, pohádek, princezen, tajemných bytostí a kouzel a ona ve mně viděla královnu.


Obyčejný prstýnek za pár kaček. Někdo by řekl kýč. Pro mne však má nedozírnou hodnotu. Dostala jsem ho totiž z lásky.

První letní den


Kubík zkouší své akrobatické kousky...a venku prší.

pondělí 20. června 2011

Den 293. Hrátky


Barunka dnes ve školce obkreslovala podle šablony písmena, tak jsem si je schovala.
Kubík si zase pěkně hrál s legem,  moc se mi jeho nápady líbily.
No a taky už nám na zahrádce rostou jahody. Děti by je jedly pořád.


neděle 19. června 2011

Den 292. Sukýnka


Stačil jen dlouhý pruh látky sešít k sobě, ještě guma do pasu, nařasit a sukénka pro luční vílu je hotová...
Na léto jak dělaná.

sobota 18. června 2011

Den 291. 650


Tolik let je dnes naší obci (alespoň dle dochovaných záznamů), a tak se slaví. Počasí jim na tu slávu moc nevyšlo, odpoledne propršelo, my to alespoň "oslavili" vynikajícím jahodovým pohárem, který s mojí pomocí připravovaly děti a večer, když už unavené odpadly a my se chystali s mužem též, jsme těsně před spaním alespoň z okna zahlédli něco ze slavnostního ohňostroje. Děti se na něj těšily, ale spaly tvrdě, ani to s nimi nehnulo, tak jsme je nebudily.

pátek 17. června 2011

Den 290. Těšíme se...


...na víkend, na tátu, na to, jak budeme zase všichni spolu. Mám doma šikovnou pomocnici (tak rychlou, že nestíhám ani zaostřít :-) a pečeme muffiny s brusinkama.

čtvrtek 16. června 2011

Den 289. Krize


Baruška dnes jela na kole do školky, měli totiž dopravní den. Vyzvedli jsme ji po obědě, protože nás dnes odpoledne čekala Kubu tříletá prohlídka. 
Tuhle jsem si říkala, jak máme s mužem už celkem rozumné děti. Tak dnes se mi to jaly oba dva vyvrátit. Kuba ze sebe při prohlídce nevydal ani hlásku, marně se ho pan doktor vyptával na vše možné. O následném chování obou dětí při nakupování snad raději pomlčím. A nebo ne, vypíšu ty největší perly. Už se u jejich psaní docela bavím, ale v tu chvíli jsem si připadala jako ta nejneschopnější matka na světě.
Když pominu to, že nedbaly toho, že nemají běhat v papírnictví (byli jsme tam opravdu chvilku,  šla jsem pro konkrétní věc a mám, viz foto) a nakonec se málem popraly o to, kdo hodí do krabice soutěžní lístek za nákup (už už jsem čekala, kdy ho přetrhnou vejpůl), v místním secondhandu vyžebraly bonbony od prodavačky -jo, paměť mají dobrou, vědí, že dostaly minule, a to už je docela dlouho. Kuba se vrhnul za pult jen co jsme vešli dovnitř a kdybych ho nezadržela, užuž by se pustil do prohledávání kabelky. V tom posledním obchodě  mladého pána s miminkem pobavilo, když viděl Kubu na čtyřech, jak štěká jako pejsek. No, třeba se za dva tři roky taky dočká, grrr...ne že bych mu to tedy přála. Taktéž se Kubovi podařilo, když přede mnou utíkal, narazit do hromady ozdobných krabic, následkem čehož zůstal ležet na zemi, částečně omráčen a zpola zasypán. To už nás měla v merku prodavačka a já už to také nevydržela a jedna dobře mířená přistála synkovi na pozadí. Tím to ovšem neskončilo. U pokladny chytl Kubu akutní čurací záchvat. Jako bych se před vstupem do obchodu neptala... Omlouvám se tedy prodavačce za kasou a spěcháme ven na travičku. S úlevou se vracím, že konečně zaplatím, naložím děti a jedeme domů. Paní prodavačka počítá zboží, já vytahuji peněženku, když tu vidím její pohled a slyším: "Vy máte ale opravdu šikovného syna!" Kouknu vedle a vidím, že Kuba třímá v ruce lízátko a právě se chystá ho strčit do pusy. Spustila jsem ho na chvíli z očí, když jsem vytahovala peněženku a on, vůbec nevím jak to zvládl, z pruhu deseti lízátek, které mají u kasy vystavené,  si  prostě jedno vytáhl z obalu. Ta lízátka prodávají jen vcelku, po těch deseti kusech. A tak jsem ještě navíc kupovala lízátka, která bych jinak nekoupila ani náhodou. Při vzniklém zmatku a následném řešení situace jsem naprosto přehlédla, že Barunka si do košíku vložila sponky do vlasů, přestože jsem jí řekla, že je kupovat nebudu. A tak  to vypadá, že na tom dnešním zlobení a neposlouchání děti ještě vydělaly. Nebo ne? Hádejte, kdo u nás teď nosí sponky a líže lízátka...

úterý 14. června 2011

Den 287. Víla a klíště


Barunku vezu ráno do školky a pak pokračujeme rovnou do Humpolce odvézt muže na autobus. Jinak den jako každý jiný, až na to, že Kubovi nalézám  na žebrech klíště. Ale je malinké(asi ho chytl včera na zahradě a nevšimli jsme si), a tak se docela špatně vytahuje. Nicméně malej statečně drží, nebrečí, jen pořád opakuje, že to bolí. Barunku poslední dobou drží vílí období, tak jsem ji dnes vyfotila, jak tu tančí :-).  A já chystám na zítřek látkovky do MC (nechystám nějakou extra přednášku, jen takové malé představení látkových plen).


A tady ta potvůrka malá(již zvětšená). Kuba ho měl přisátého tak, že na něj neviděl a chtěl ho vidět, tak jsem ho vyfotila.

pondělí 13. června 2011

Den 286. Spolu


Barunka dnes byla ve školce jen dopoledne. Kuba zajížděl  kamion, který dostal k narozeninám. Odpoledne si užívaly děti s tatínka, který je ještě doma, neb má auto v servisu a také jsme se (já, Bára a muž) jeli do vedlejší vsi projet na kolech. Byla to naše první společná projížďka, zatím jezdila Barunka jen s tatínkem a já doma byla s  Kubou. Toho dnes pohlídala babička.

neděle 12. června 2011

Den 285. Do prachu...


V pátek jsem odjížděla s tím, že jsem zajistila vše tak, aby muž neměl zbytečné starání navíc. Jen jeden úkol jsem mu dala. Utřít prach na komodě u okna do ulice (pokud máme v létě otevřeno celý den, práší se, že by jeden nevěřil),  s dodatkem, že tam má ode mne vzkaz. Žádost slyšel a odkýval.

Když jsem se dnes večer vrátila, nemohla jsem si zaprášené komody nevšimnout. Tak nějak jsem to čekala.  Přece jen ho za ty roky už trochu znám. A víte, co mi pravil? "Takové krásné vyznání jsem přece nemohl smazat!"

No, dostal mne.

P.S. Vzkaz jsem nakonec byla nucela smazat já, ale vydržel tam ještě celý týden, než jsem se k tomu odhodlala.

Vrata


sobota 11. června 2011

Den 284. Kdo umí...


Jak jsem se včera pryč z domu vůbec netěšila, tak si to tady skvěle užívám. Fajn lidi, příjemná atmosféra... A hlavně dnešní část školení, nazvaná Příroda a ekologie (ekologická výchova a poznávání přírody), nás všechny nadchla. Tedy, nadchl nás hlavně přednášející, kluk starý nějak jako my. Tak zapáleného člověka pro věc a s jakým nadšením o problematice hovořil, to jsem snad ještě neviděla. Prostě to nemělo chybu. Tedy, jednu ano. Klidně bychom vydrželi poslouchat až do večera (třeba místo suchopárného výkladu práva).
Fotky jsou z praktické části přednášky, kdy jsme patřičně vyzbrojeni vyrazili do parku na lov všemožného hmyzu (nešlo jen o lov), čímž jsme samozřejmě vzbuzovali patřičný rozruch. Asi tam běžně parta cca patnácti třicátníků běhajících po louce se síťkami či jinak lapající hmyz k vidění nebývá :-).

P.S. Ta nasávačka hmyzu (kterou drží slečna na obrázku) je fakt skvělý vynález.

pátek 10. června 2011

Den 283. Srdce


Opět peču. Tentokrát je to dárek k šedesátinám - doufám, že potěší a bude i chutnat. Prvně také zkouším  na potahování čokohmotu. Muž přišel domů už včera večer, což nám udělalo všem velkou radost. aRáno vedu Barušku do školky a pak se přeběhnu do garáže pro auto. Muž seká zahradu. V poledne vyzvedáváme Barunku ze školky, předávám dort. Pak zařizování a chystání, protože v pět už zase odjíždím na víkend na školení. Nějak se mi dnes odjíždět moc nechce. A taky mne docela mrzí, že přijdu o zítřejší besídku dětí, nejvíc ale to, že neuvidím Barunku, jak přednáší svou básničku pro tatínka. A to jsme mu ještě udělali s dětmi speciální čokoládovou jedničku!

čtvrtek 9. června 2011

Den 282. Už jsou to tři roky...

Kubulovi

Už jsou to tři roky
...
Náš první pohled do očí
a věděla jsem hned,
že milovat tě budu
co světem bude svět.

Už jsou to tři roky
co přišels mezi nás.
S tebou se prostě nenudím
život je plný  krás.

Každý den mne učíš,
jak lepší mámou být,
jak pomáhat ti,
nezklamat a nezranit.


Synku, mám Tě moc ráda,

Tvoje máma

středa 8. června 2011

Den 281. Pán a paní Hrnečkovi


Dostali jsme je s mužem v náš svatební den. Jeden modrý a druhý růžový. Drželi se za ouška - hrnečková paní byla zavěšena v rámě hrnečkového pána. Před nedávnem rozbil Kuba hrnečkového pána. Růžové paní se asi stýskalo. Dnes za ním odešla na věčnost i ona (na svědomí ji má Bára). Snad se v tom hrnečkovém nebi spolu setkají...

úterý 7. června 2011

Den 280. Stan


Už ho kupujeme tak dva roky. Nebo aspoň tak dlouho o tom, že ho koupíme, mluvím. Letos už je s ním počítáno na dovolenou, a tak bylo třeba se konečně rozhodnout... Nakonec jsem tedy vybrala  (i díky Cifce, jejichž rodina je stejného stanu spokojeným uživatelem). Vzhledem k deštivému počasí jsem ho pokusně složila doma v obýváku, tedy pouze ložnici (celý už by se nevešel) a děti se hned zabydlely.

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...