Nutná zastávka na půli cesty...
... při pohledu na parkoviště plné kamionů vzpomenu na svého muže a taky na to, jak jsme spolu takhle jezdívali...jo, kde jsou ty časy...
Téměř u cíle...leč lehce bloudící, příjíždím do vesnice a marně v hlavě bádám, kde odbočit... že by tu bylo tolik domů si opravdu nepamatuji:-). Ještě že žijeme v době mobilní komunikace. Zjišťuji, že na poslední křižovatce jsem místo doprava odbočila doleva, takže se otáčím a dorazit opravdu tam, kam jedu je otázka pěti minut. A paměť mne opravdu neklamala. Obec nevyrostla:-). Domek, kde bráška se švagrovou bydlí, je pořád u trati, vzdálen asi dva kilometry od obce, pod kterou adresně spadají a krom jejich domku je tu už asi jen jeden. Takže samota jak vyšitá. Před vraty už stojí čekající bráška, mám radost, že ho zase vidím a jsem ráda, že jsem TU:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ať už jste se sem dostali jakkoli, pokud se Vám zde líbí, Váš komentář mne vždy potěší :-).
Krásný den přeje
Kopretina