Tak už jsme zpátky. Přijeli jsme včera večer, po téměř čtyřhodinové cestě jsme jen zajeli pozdravit se s manželovými rodiči, kteří bydlí kousek od nás, aby věděli, že jsme dojeli v pořádku, a pak už domů. Vyložit věci z auta, část jsem vybalila a rovnou nachystala pračku na ráno, můj drahý mezitím vykoupal a uložil děti do postýlek, najedly se ještě v autě. Pak jsme odpadli i my.
A dnešní den? Pohodový a smutný zároveň. Teď zrovna M. hraje s Baruškou Člověče nezlob se, což se před chvíli neobešlo bez pláče, protože jí vyhodil panáčka:-). Kubík tu běhá kolem a hraje si s autíčkama. Ranní pračka se suší doma na sušáku, venku je totiž od rána zataženo, sice neprší, ale vypadá to, že každou chvíli začne. Nemusím dnes vařit, protože babička má navařeno a jsme pozvaní. O starost méně. Tak ještě užíváme těch pár hodin spolu a děti si užívají tátu. Navečer nám totiž společná pohoda končí a vezeme ho zase do práce...
Proč jen ten společný čas ubíhá tak rychle.
Kopretinko,koukám že nejsem sama komu ten čas pohromadě přijde krátký a je rychle pryč.
OdpovědětVymazat