Když jsem onehdá psala básničku pro Kubu, ptala se mne Barunka, co píšu. Když jsem jí to řekla, řekla mi: " A maminko, napíšeš taky nějakou básničku pro mě? Chtěla bych třeba... o opičce." No a tak vznikla tahle říkanka.
Koukej, malá opička
jak se drbe u bříška.
Hop a skok, bleška, dvě,
už se drbe na bradě.
Její máma opice,
ta má blešek nejvíce.
Mrzí ji to velice,
je to prostě samice.
A co táta opičák?
I ten by se blech zbavil rád.
Dělají mu neplechu,
v jeho teplém pelechu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ať už jste se sem dostali jakkoli, pokud se Vám zde líbí, Váš komentář mne vždy potěší :-).
Krásný den přeje
Kopretina