úterý 18. května 2010

A voda stoupá...

...a vzpomínky se vracejí. Vzpomínky na ty úplně první povodně na Moravě, v roce 1997, které se nás také týkaly. Voda byla všude. Vzpomínky na to, jaké to bylo pro nás, mladé lidi na prahu dospělosti, ze začátku dobrodružství. Když se hladina řek začala zvedat a já s bráchou a  kamarády za sousedství jsme vyrazili proti proudu na obhlídku. Když jsme jeli  s tátou na  kole zjistit, jak to vypadá ve vedlejší obci a proud vody tekoucí přes cestu už byl dost silný. Celé náměstí pod vodou. Jak pršelo víc a víc a voda stále stoupala, už to nebylo takové dobrodružství. Začalo jít do tuhého. Viděla jsem, jak hasiči vytahují na laně moji spolužačku ze zatopené oblasti. Byla tenkrát doma  se svým bráchou, rodiče měli někde na vysněné dovolené. Jaký asi musel být jejich návrat do vytopeného domu? Vzpomínám na to, jak jsem jela na kole do vedlejší obce nakoupit, aby bylo doma aspoň nějaké pečivo. Most, který postavili před půl rokem, byl už poškozený. S kamarádkou jsme po něm ještě přejely na druhou stranu. Do obchodu nás pouštěli po pěti a chléb byl na příděl kvůli zaplavené cestě do města, kde byla pekárna. Možná i jiné potraviny, ale to už si nepamatuji. Když jsme se vracely zpět, most už tam nebyl, jen kalná dravá řeka. Na druhou stranu jsme se dostaly po mostě železničním, který však vzal za své ještě ten samý den odpoledne. Stále vidím podemleté koleje na velkém úseku  železnice, kterou české Dráhy odmítly po povodních obnovit... a tak se toho pak ujaly obce a  vlaky jezdí dodnes. Vzpomínka, jak jsme si chodili k cisterně pro pitnou vodu. Vzpomínám na houkání sirén, na strach, když brzy ráno vybuchlo nedaleké plynové potrubí, které bylo u rozvodněné řeky a někteří lidé  se děsili toho, že nevydržela  hráz přehrady. Ani my jsme nevěděli...
Bydlíme kousek od řeky. Záchranou nám byly její vysoké břehy, které v tomto úseku řeky jsou. I my jsme stavěli hráz z pytlů kolem dveří. Hladina vody se u nás naštěstí zastavila včas. Pod vodou byla pouze zahrada a s ní i studna, voda z kotelny a sklepa šla odčerpat a nenadělala takové škody. Omítka se otloukla a život šel dál. Spousta jiných na tom byla hůř. Mnohem hůř. Někteří přišli o domov, o majetek, o hmatatelné vzpomínky a někteří o to nejcenější, o své nejbližší.

Další moje vzpomínka na povodně se pojí s těmi v Čechách, v srpnu 2002. Byli jsme tenkrát s mužem na dovolené v Českém Ráji. Pamatuji si to jako dnes, když jsme kvůli deštivému počasí zůstali ten den v chatě a nevěřícně hleděli na aktuální zpravodajství z Prahy a poté dalších českých měst. Ale mnohem více mám s těmito povodněmi spjatu vzpomínku na to, kdy jsem se potom v září do postižených oblastí dostala v rámci spolupráce naší školy s jednou neziskovou organizací. Pomáhali jsme s monitorováním situace po povodni, což obnášelo obcházení domácností, zjišťování a zapisování škod, poškození domů atp. Ale nejen to. Mnohdy byli lidé, zvláště ti staří, rádi, že je někdo vyslechne, že se mohou sdílet a hovořit o tom, ulevit své duši, svěřit se se svými obavami, smutkem, strachem, že se to bude znova opakovat.... Setkali  jsme se s beznadějí, rezignací, ale i s nadějí a chutí začít znovu. Každý člověk to nese jinak.

Možná, že kdybych přemýšlela, vynořily by se vzpomínky další. Ale myslím, že i tak už jich je dost. Moc bych si přála, aby to, co se děje právě teď na Moravě (a taky na sever od nás, v Polsku), nemusel už nikdo zažívat. Žel, zázraky dělat neumím. A tak si aspoň přeji, ať už vám tam na Moravě více neprší. Dík a uznání patří všem, kteří někdy pomáhali, pomáhají či se teprve chystají pomoci lidem povodněmi zasaženými, ať už finančně, jako dobrovolníci či profesionálové přiloženou rukou k dílu při nápravě škod či jinak.

Foto: archiv
 most - foceno před mým přejezdem na druhou stranu do obchodu
před obchodem
tentýž most jako na fotce č.1, jen z druhé strany 
foceno asi za 10minut cestou z obchodu

povodně 1997 - jediné tři snímky, které mám

5 komentářů:

  1. Úplně mi běhá mráz po zádech. Je to hrůza, že se všechno zase opakuje. Ani jedny povodně nás nevyplavily, přesto se úplně děsím těch zpráv, co vidím. A to se zdaleka nerovná osobní zkušenosti. Už aby zase bylo líp.
    Mimochodem, je to ale moc hezky napsané

    OdpovědětVymazat
  2. No díky tvému blogu jsem se Kopretinko vůbec dostala do obrazu, že povodně opět hrozí. Nebo dokonce už na mnoha místech jsou..doufám, že to opadne!

    OdpovědětVymazat
  3. Rejcko, jo, je to hrůza.
    A mimochodem, děkuju za pochvalu, od vás jako spisovatelky mne to potěšilo moc.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to vidíš, Kopretinko, a po roce tu záplavy byly opět. Doufám, že ta povodňová stokoruna bude co platná a konečně začnou úpravy na tocích řek tak, aby značně omezily škody při velké vodě.

    OdpovědětVymazat

Ať už jste se sem dostali jakkoli, pokud se Vám zde líbí, Váš komentář mne vždy potěší :-).
Krásný den přeje
Kopretina

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...