čtvrtek 3. února 2011

Den 156.

Teplé, ručně pletené ponožky od babičky(manželovy maminky) a mojí babičky, to je teď moje záchrana, když se mnou klepe zimnice i pod peřinou. Ale u nás se užijí, i když zrovna nikdo nemarodí.  V zimě v ne příliš teplém bytě zahřejí, nezbytné jsou, když večer sedím u počítače, za mrazivých nocí v nich i spím a Kuba, který je nejspíš po mně, také:-). Ještě teď se musím smát, když si vzpomenu, jak si onehdá v noci poněkud volnější ponožky ve spánku skopal a celý rozespalý se zjevil v kuchyni, kde jsem zrovna myla nádobí, a v ručkách si nesl svůj košík s ponožkami:-) abych mu je oblékla. Prostě pletených ponožek u nás není nikdy dost.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ať už jste se sem dostali jakkoli, pokud se Vám zde líbí, Váš komentář mne vždy potěší :-).
Krásný den přeje
Kopretina

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...