Moc rád v nich chodí. Nevadí mu, že jsou o pár čísel větší, nemá s tím sebemenší problém. Nejčastěji jsou po ruce Bářiny papuče a ona se pak zlobí, že jí je Kuba bere, i když po bytě stejně lítá většinou bosa. Ale tohleto je mnohem lepší úlovek, no posuďte sami. Rozlišování "levá, pravá" ještě vázne, ale to dopilujeme:-)
A ještě jeden kousek se mu tento týden povedl. Pro začátek musím uvést, že bydlíme v patrovém domě. To odpoledne jsme vyrazili do obchodu. Otevřela jsem dveře od bytu, že se obujeme a půjdeme (botník máme na chodbě), ale došlo ještě k nějakému nedorozumění s Barunkou, a tak jsem to s ní řešila, ať si pospíší, že budu zamykat, že odcházíme. Na tu chvilku, opravdu chvilku, co jsem věnovala pozornost jenom jí, Kuba vyběhl do chodby, nazul si moje nešněrovací botasky č. 39 a sešel po schodech dolů. Našla jsem ho dole u vchodových dveří, se smetákem v ruce, vysmátého jako sluníčko. Vůbec netušil, že mně se v tu chvíli málem zastavilo srdce a krve by se ve mně nedořezal při pomyšlení na to, co se mohlo stát. Díky Bohu, že nestalo. Do schodů i ze schodů Kuba chodit umí, a to sám a dobře. Přesto škobrtnout může někdy každý, těch starých kamenných schodů tam máme čtrnáct, takže je to výška a v těch velkých botech... Někdy stačí jen mžik. S dětmi prostě není opatrnosti nikdy nazbyt.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ať už jste se sem dostali jakkoli, pokud se Vám zde líbí, Váš komentář mne vždy potěší :-).
Krásný den přeje
Kopretina