Kam na to to dítě chodí?

Občas si to musím zapsat. To by jeden nevěřil, co z ní někdy vypadne za "moudro".

"Hlavně se netlem do té slepé koleje!" pravila sotva dvouletému bráškovi při stavbě dřevěné vláčkodráhy. Snad chlapec pochopil, co mu tím chtěla sdělit :-). Já tedy ne.

Při modlitbě před jídlem: ...a děkuji, že můžem mít lžičky a nemusíme jíst rukama...

Jednou si vzpomněla na děti, co nemají žádné mandarinky. Ona je má totiž strašně ráda a jedla by je po kilech, a tak jí asi přišly ty, které je nemají, jako strašní chudáci.

Nedávno jsme spolu chystaly kostým na karneval do školky, chtěla jít za kočičku. Nedala si ale vymluvit červenou, flitry zdobenou, prošívanou sukýnku. Na moji větu, že kočky nemají sukně, pohotově odpověděla: "Já jsem červánková kočka, víš? Taky umím lítat. Já jsem taková divná kočka, víš?"

Při jaké příležitosti mi položila následující otázku už vážně nevím, ale rozhodně vím, že mne zaskočila.

Byla to tahle: "Tak myslíš, že mi tu nohu amputovat nebudou?"

... a ještě jednu na konec: "Dneska zaženu oheň já."  Snad po mém vysvětlení už příště použije to správné slovo - zažehnout :-).