Po svém

Jen momentka, pro mne má ale velkou hodnotu. Nakoukla jsem z obýváku a nevěřila vlastním očím. Jen jsem stihla vytáhnout foťák a cvaknout, jak dává nahoru poslední kelímek, snad jsem ani nestihla pořádně zaostřit, fakt to byl mžik.

S Barunkou jsem se věnovala různým činnostem, jako stavění komínů, vkládání tvarů, puzzle, leporela, byly jsme doma spolu samy a bylo spousta času, první dítě a taky je fakt, že ji to bavilo už odmalička. Komín stavěla, ještě jí ani nebyl rok. S Kubou jsem to zkusila párkrát a vidouc jeho nezájem, moc jsme tomu  učení nedali. Podepisuje se na něm totiž vliv staršího sourozence. Hraje si s legem, staví dřevěnou vláčkodráhu, jezdí s traktorem, chová panenky a krmí je, ale obyčejný komín postavit neumí. Proč taky, když hrát si s velkou ségrou je daleko zábavnější?

 Dnes je to poprvé, co Kuba sám postavil komín. Myslíte, že když jsem přišla do pokoje a chtěla, aby ho zkusil postavit znovu, tak to udělal? Ani náhodou:-). Takže mamko, klidně se stav na hlavu, já se to všechno naučím, až budu chtít. Udělám si to jako vždy - po svém.