úterý 14. února 2012

Vděčnost

...za dnešní ráno, když vás vzbudí denní světlo v pokoji a  vy víte, že je nejvyšší čas, ale vám se ještě nechce z postele, vedle vás spinká malý budulínek a na posteli v patře slečna, kterou zezdola nevidíte... 
...za možnost pozorovat probouzející se děti a pak si ještě pět minut užít ty neopakovatelné, jedinečné chvíle, zapsat si je hluboko do šedé kůry mozkové...
...za ten klid a pohodu, chvilku souznění, kdy děkuji za to, že jsem mámou...kdy z Kubíkovy pusinky vyklouzne roztomilé a upřímné..."Baru, já tě hrozně miluju"...a ten vyjádřený cit nejde uchopit a popsat, ale já měla tu možnost u toho okamžiku být a slyšet to...
...když na mne z patrové postele vykoukne rozcuchaná hlava mé holčičky a její veselá očka a když jen tak zničehonic pronese..."Mamí, až se mi narodí chlapeček, tak mu dám jméno Mirek"...ano, jmenuje se tak její táta...a já jsem najednou hrozně dojatá...
...když už musíme vstát, protože je opravdu moc hodin, a tak spolu závodíme, kdo bude vypravený první. Dnes vyhrává o fous Kuba a jsem ráda, že Barunka už to bere jako hru a nic si z toho nedělá. Však zítra je také den a uvidí se, kdo vyhraje...a jestli mi tu pro změnu nebude brečet ten mladší.  Včera to obrečela Bára, tedy hlavně to, že Kubovi bylo soupeřem(tátou) pomoženo s oblékáním bundy, a tak naše družstvo KUJA zvítězilo a družstvo BAMI utrpělo porážku :-). Dny, kdy je táta v pracovní dny doma by se daly spočítat na prstech jedné ruky, a tak to, že děti vede do školky táta, je pro ně velký zážitek. Venku zima skoro jak v Rusku, ale jediné, co mne mrzí je, že nemám foťák, když přede mnou kráčí můj muž ruku v ruce se štěbetajícími dětmi. Jdu za nimi a fotím alespoň v duchu, ukládám ten obraz pod víčka  a pak ještě hlouběji. Občas ty jedinečné okamžiky zachytí jen srdce, ale zůstanou v něm navždy.

6 komentářů:

  1. Krásné povídání. Čiší z něj láska, láska a rodinná pouta vás všech.
    A to soutěžení o vypravení se je jak z večerníčku o Jájovi a Pájovi. Skáčou taky do kalhot? :)
    A srdéčko je ten nejlepší fotopřístroj. Ale to Ty víš.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný článeček. I já jsem vděčná za své děti, za své přátele, za každý den, za to, že mohu žít. Srdíčka jsou moc pěkná.

    OdpovědětVymazat
  3. moc pěkné..neumím to takhle vyjádřit..

    OdpovědětVymazat
  4. Milé zastaveníčko..je pěkné se pročítat tím vaším ránem..plné srdíček!

    OdpovědětVymazat
  5. Mutile, chybí nám ta pec:-).
    Amélko, vděčnosti není nikdy dost, děkuji.
    MiJo, a mně pořád nevychází čas, abych konečně dočetla všechny tvoje příspěvky, ještě mi jich pár chybí, což mne mrzí, ale ujít si je nenechám, čtu si je moc ráda :-).

    OdpovědětVymazat
  6. Andy, teď jsem objevila tvůj komentář (nevím, proč byl zařazen jako spam :-(., to teda nee:-), ráda tě tu vidím, jsi vždy vítána!

    OdpovědětVymazat

Ať už jste se sem dostali jakkoli, pokud se Vám zde líbí, Váš komentář mne vždy potěší :-).
Krásný den přeje
Kopretina

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...