Den 153. Monte Žehlo a "hora" štěstí

Podařený týden pokračuje. Kuba rozbil mou oblíbenou skleničku. Měla jsem takovou jen jednu, dostala jsem ji vloni k objednávce v Mc Donaldu (koukala jsem na to tenkrát jako puk, protože tam chodíme fakt vyjímečně a já ani nezaregistrovala, že by tam nějakou takovou akci měli). Pilo se z ní moc dobře. Vlastně si ji oblíbili všichni členové naší rodiny:-). No, a na to nakonec taky doplatila. Tady jsou, ty střepy, které mají nosit štěstí:-).

 Taky mne zlobí monitor u počítače. No co, když nemůžu na počítač, aspoň se pustím do žehlení. 

Toho je mi třeba!

Den 152. "Podařený den"

Dopoledne doma pospolu, po obědě vyrážím s Barunkou spolu s kamarády do Hradce na bazén. Než se vrátíme, vyrazí už milý můj do práce a Kuba bude zatím u babičky, protože je nachlazený. No, kdybych jen tušila, snad bych raději zůstala doma. Bazén jsme si užili i jsem měla možnost si zaplavat. Problém nastal před odjezdem, kdy jsme se ještě stavili v Kauflandu, kamarádi nakoupit, já vybrat peníze v bankomatu. Bankomat se totiž zasekl a peníze mi nevydal, i když transakce byla provedena. A tak jsem věc řešila po telefonu, mám už potvrzeno i to, že bankomat měl opravdu poruchu, a čeká mne reklamace na pobočce. Jsem moc zvědavá, jak to celé dopadne...

Den 151. Tak napilno

...že ani čas fotit nebyl. :-)

Den 150. Srdce

s láskou namazané...

Den 149. Moje malé radosti

Den 148. Přestavby

Zima už je nejspíš moc dlouhá a já vymýšlím, co by se dalo v létě  udělat s dětským pokojíčkem. Těším se na jaro. Moc. Větrák v akumulačních kamnech nám nejspíš odešel do věčných lovišť a my se teď pár dní moc neohřejeme, leda že bychom na těch kamnech leželi nebo seděli. Že si vzpomněl právě teď, když začalo zase mrznout. Snad to pan elektrikář urychleně zařídí.

Den 147. Sněhulák

Den 146. Primabalerína

 

Den 145. Nabíjím...

Den 144. Pejsek

...ze školky, kterého včera vykouzlil kouzelník.

Den 143. Jak psát web

 Měla bych mít výhledově na starosti webové stránky našeho místního mateřského centra. Byly založeny sice už víc jak před rokem, ale stále tu nebylo a není dostatečné  finanční zajištění, abychom si je nechali udělat a nějak tu stále nebyl nikdo:

a) tak aktivní, aby je dělal

b) tak šikovný, aby je dělal

c) takový blázen, aby je dělal

Mám pocit, že C je u mne správně. No, a tak mi nezbývá nic jiného, než začít s učením, a to pěkně od píky. Stejně jsem to měla letos v plánu.

Den 142. Měsíc

Dnes foto nemám, a tak sem vkládám fotku z pondělí -foceno cestou ze školky.

Den 141. My first marathon ever :-)

Možná si řeknete, že příspěvek s tímto názvem by se hodil spíše na můj druhý blog, ale vážně patří sem. Jen trošku jinak než je obvyklé :-)

Den 140. Když už nevím coby...

...a zobu u počítače :-)

Den 139. Zpátky ve školce

 

letos poprvé...

Den 138. Knihy, hrách a fousy

Čtu ráda a hodně, jen ten čas je problém. Musím s tím něco dělat. Zaplatila jsem tedy opět roční poplatek v naší malé obecní knihovně, kde spoustu titulů, které bych chtěla, neseženu, ale alespoň něco tam mají a i pro děti si tam knížky půjčujeme (vedou jakékoliv o mašinkách), a tak zvažuji ještě knihovnu v našem (okresním) městě. Občas nějakou knihu koupím, ve městě máme fajn knihkupectví, kde mají pro stálé zákazníky slevy. Jak jsem tak dnes šla v obýváku kolem poličky s knihami, pobavilo mne to seřazení titulů, které se tam nacházejí. Aby bylo jasno, není to jediná polička s knihami u nás :-).

Děti šlapou hrách...

 Barunka kvůli nožičkám a Kuba chce samozřejmě taky. 

Nechte mamimce kousek ohořelého knotu z čajové svíčky a takhle to dopadne:-)

Den 137. Před spaním

Den 136. Zvířata jdou do archy...

Hádanka

Co je to?

Rozuzlení:-)

Musím říci, že jste mne, děvčata, příjemně překvapily:-). Tipovaly jste vesměs správně, ale za vítěze vyhlašuji RADKU:-).  Je to totiž opravdu POKUS o chleba, chlebem bych to nenazvala. Domácí pekárnu nevlastním, tudíž jsem ho pekla v troubě, což mi přijde náročnější než naházet přísady do robota, který  pak přípravu i upečení obstará sám. Celkově se jedná o můj již druhý pokus, ten první se uskutečnil před několika lety a po totálním neúspěchu jsem další snahy o upečení voňavého a hlavně poživatelného bochníku odložila na neurčito. Čas uzrál a já to skusila znovu. Tentokrát už dílo vypadalo trochu jako chleba, který můžete koupit v obchodě a dokonce voněl jako chleba. S poživatelností už to bylo horší. Barunka  jen ochutnala,  já jsem kus snědla řádně posolený a namazaný vrstvou másla, aby lépe klouzal do krku a Kuba se do něj statečně pustil a žvýkal ho jen tak. Jen co seberu odvahu, pustím se do něj znova. Do třetice už se to musí povést!

A nakonec ještě jedno foto šmudly zápasícího s tou mou "podešví" :-)

Den 135. Ošklivo

Den 134. Ouško

Když je malej nachlazenej, často mívá tzv. zadní rýmu.Sice mu neteče z nosu, ale není o co stát. V noci má díky tomu ošklivý kašel a pak mu to vleze do uší. Tentokrát  znovu. Prořvaná noc, v jednu dostal paralen, protože mi přišlo, že vyvádí stejně, jako když ho naposledy chytlo ucho, ale za nic na světě jsem z něj nemohla dostat, zda vůbec a  co ho bolí, jen chtěl chovat. Ve tři se vzbudil s brekem a konečně z něj vypadlo ono slovo: "Bolí!" Tipla jsem si správně. Pomohly kapky, obklad a teplá kukla na hlavu. Doufám, že to nebude horší.

Den 133. Moje pruhované štěstí

 

Bylo a není tu...

Mohla tu dnes být fotka po ránu namrzlého auta. Nebo také čekárny našeho dětského doktora. Taky zde mohla být fotka z náměstí, kde právě káceli vánoční strom či z lékárny, kde je dětský koutek a kde se děti vždy zabaví, když tam zavítáme. 

Nic z toho zde dnes nenajdete. To už tak bývá, když je ráno spěch, protože je potřeba někam dojet včas a foťák zůstane doma.

Den 132. Zase sami

Taťka nám dnes opět nastoupil do práce, těch čtrnáct společných dnů uteklo jako voda. Ale díky Bohu za ně. My jsme měli být osm ve městě u doktora, a tak nás brzké vstávání taky neminulo. Barunka dobrý, ale do školky ji ještě dávat nemám(brala 14 dní antibiotika a taky vidím, že je ještě zesláblá, ještě pořád si chodí lehnout přes den), Kubík je jen nachlazený, nic vážného. A já nakonec i fotku mám.

Unavení -  ano, jsou tam opravdu oba.


A mám radost, že dcéra už má opět chuť k jídlu. Těch 14 dní skoro nejedla, ale dnes, když jsem udělala přírodní krůtí steaky, se oblizovala až za ušima. Ona, která masu moc nedá!

Den 131. Mňam!

Den 130.

Sotva se jedno dítko vyhrabalo z nemocí a je nemocné to druhé. To jsem zvědavá, kdy letos vyrazíme do školky.

Resty

Jedno dítko už téměř zdravé, tak aby to stálo za to, nakazilo se to druhé. :-(
Pokud mi tu zrovna nekňourá, nechce chovat atp., dopisuju blog za prosinec, ať mám ten starý rok ukončený.

Den 128. Domeček

Navrhla jsem si ho, a protože zatím nemám šicí stroj doma, zadala jsem ho švagrovi, který se krejčovstvím dost dlouho živil. Fotila jsem hned po vybalení, proto to pomačkání.

Na dětech jde zná, že nejsou ve "své kůži", protože obyčejně přes den nespí.

Den 127. Na ledě

Rybníků máme u nás v obci spoustu. A protože se má oteplovat, můj muž mne ukecal a já se po třinácti letech postavila znovu na brusle. On asi po třiceti, ale šlo mu to líp než mně. Děti jsme nechali jen chvilku provětrat, a pak šup s nimi k babičce. Přeci jen ještě není B. zdravotně v pořádku a vypadá to, že na Kubu taky něco leze.

 Led máme dnes i doma. Večer totiž dělám mojito. Nealko. Vypité je raz, dva.

Den 126. Vykvetla...

... mi africká fialka, kterou jsem dostala od jedné milé známé k narozeninám. Tu, co jsem měla předtím, jsem chudinku umořila, tak snad tato vydrží déle.

Den 125. Nevítaná společnost

Minulý týden jsem se domluvila s naším dětským doktorem, že až se vrátíme domů, přijdeme na kontrolu. Verdikt mne nepotěšil. Jedny antibiotika - ty na zánět močových cest  sice Bára dobrala, ale vyfasovala hned další, a to na zápal plic. Měla opravdu ošklivý kašel a horečky 39,5 dní za sebou. To už tady bylo předloni na jaře, tak mě to napadlo. Ke zlepšení stavu nám také pomohla masáž  hrudníčku a zad speciálním aroma olejíčkem a míčkování.

Den 124. Stále nemocná

"Ani jíst mi nechutná ani to puzzle mne nebaví... a to už je co říct!"

Nový blog

Začala jsem psát s příchodem nového roku nový blog, což je s podivem, když nestíhám ani ten současný:-). Hyn sa ukáže, zda to byl dobrý nápad...

PF 2011

 Do nového roku 2011 vám přeji...

...Ať vaše náruč nezůstane prázdná

a vždy se najde někdo, kdo vás vezme za ruku

ať máte o koho se opřít, když přijde pocit, že je toho moc

ať nemoc se smutkem je u vás jenom výjimečný host

(či lépe - ať vás vůbec nenavštíví)

a lásce, pohodě a zdraví, těm ať se u vás líbí moc.