Berušky

Tak jsme  s Kubíkem osiřeli a jsme doma bez Barunky. Je zase ve školce(asi po 14 dnech). Letos je to s tou její docházkou docela zoufalé a kdo za to může? Samozřejmě maminka. Pravda, něco promarodila, ale když už bylo lépe a blížil se konec týdne, nechtělo se mi ji tam už dávat. Nějak jsem měla potřebu ji mít teď doma. Cítila jsem, že se od sebe nějak vzdalujeme a že spolu potřebujeme být víc. Občas mívám pocit, že jí vůbec nerozumím, nechápu, je naprosto jiná než já, že se ji musím učit milovat takovou, jaká je, ale vlastně mi připadá, že je to vzájemné. S Kubou to mám naprosto jinak. Tak nevím. Je chyba ve mně? Je to dáno odlišnou povahou? Nebo je to jen věčný konflikt matky s dcerou? Moc jsem si přála první holčičku, miluji ji strašně moc, za nic na světě bych ji nedala, vím, jak je báječná, jen... někdy je to strašně těžké bejt dobrou mámou...

Červená se dvěmi puntíky a černá se čtyřmi - takhle se dnes večer sešly u mne na stole, když jsem seděla u počítače. No věřili byste tomu? V prosinci... asi měly rande :-).