Sindy, původně městská domácí rozmazlená kočka mojí sestry, která chodila do parku na vodítku, je nyní na převýchově na venkově u rodičů:-). Nevypočitatelná, ráda sekne drápkem. Když sem přišla, neuměla ani vylézt na strom, teď už se trochu otrkala, ale pořád je to "madam", která na zbytek místního kočičího osazenstva kouká spatra.
Takto vypadá krmení dravé zvěře...zleva Murák, Mura, Tučňák, Sindy, Beky, dole Šedivka.
Takto vypadá krmení dravé zvěře...zleva Murák, Mura, Tučňák, Sindy, Beky, dole Šedivka.
To jsou krasavice:-)
OdpovědětVymazatOmluva za dlouhý komentář, ale...
OdpovědětVymazatToto bych měla trochu upřesnit:-)
Sindy - je to opravdu Dámička s velkým D, (alias nafrněná panička z velkoměsta na vysokých podpadcích, s přelivem a umělými nehtíky:-) ) Předpokládali jsme, že ji venkov a soupeřný život více zvířat pohromadě dost semele, a pravdou bylo, že dlouhý čas se všem kočkám vyhýbala obloukem, nenažrala se v kočičí společnosti, atd. Ale přesto, že byla ze situace dost vyjevená, ponechala si svou hrdost a "nadřazenost" a postupně si na venkovní podmínky zvykla.
Že jí dříve tyhle granulky nevoněly a tamty zas měly divnou barvu nebo tvar a co si jako myslím, to ona jíst nebude - dnes přiletí k misce první a sežere, co se tam objeví:-) S první myší si vůbec nevěděla rady a ještě dlouho si s nimi hrála jen v případě, že akčně utíkaly, jak je trochu pocuchala - už to nebyla zábava a odešla.
Dnes by pravděpodobně získala medailové umístění v počtu nalovených (a sežraných) myší.
Dříve se dámička nechala pohladit jen když ONA chtěla, a vzít do náruče??? Ani omylem. Dnes je vděčná za každé pomazlení, které se ji věnuje. Ale pravda, do minuty už zase zdrhá pryč.
Okolnosti ji donutily se podřídit, i když uvnitř je to stále ta stejná Sindy.
Bekynka - odešla od nás, když jí bylo půl roku, bylo to takové všetečné, energické, věčně provokující, uřvané, vrnící a umazlené kotě... Taky se změnila. Její chování mi připomíná stav deprese. Prospí většinu času, je netečná a zasmušilá (pokud se to tak dá říct). Po první návštěvě od předání micin do úschovy jsem byla v šoku, nepoznala jsem ji. Až po jednom dni, kdy jsem jí hladila, najednou ožila, jako by se jí v hlavě rozsvítilo, očka se rozzářila, začala příst a byla to ona...
Dnes žije spíše v ústraní, je to taková samotářka. Snad se časem vrátí do původních kolejí a bude také spokojená tam, kde je teď její místo...
krásný jsou všechny :o)
OdpovědětVymazatDěkujeme, vyřídíme:-)
OdpovědětVymazat