...už si ani nevzpomínám. Kdy naposledy jsem si lehla do voňavé trávy, zavřela oči a vnímala teplé doteky slunečních paprsků, nechala se konejšit letním vánkem, naslouchala zpěvu ptáků a bzučení hmyzu... Kdy naposledy jsem ležela v trávě, prostě jen tak a propadala se do kouzelného světa snění...
Dnes, dnes jsem to tedy udělala. Nevím, co jsem čekala. Snad ten kouzelný pocit z doby, kdy jsem byla malou holčičkou či dospívající dívkou snící o princi na bílém koni, vlastně ani nevím. Jenže, v životě nic není stejné...
Už v tom nebylo tolik romantiky jako tenkrát. Tráva už mi nepřišla tak hebká, spíš nepříjemně píchala, asi jsem za ten čas zpohodlněla. Ani na snění nebyl čas. Z poklidu mne rušil hluk sousedova traktoru svážejícího seno, zpívající dcera a syn, který si mne patrně spletl s trampolínou:-). Ale přesto nebo právě proto, mělo to své zvláštní kouzlo. Kouzlo, které poznáte, až když se stanete mámou. A tak jsem zjistila další úžasnou věc. Lepší než ležet v trávě sama je ležet v ní se svými dětmi. Pro tyhle chvíle, pro ty jedinečné okamžiky, které už se nikdy nebudou opakovat, stojí za to žít.
Někdy i okamžik může být nekonečný...
Kopretinko moc krásně napsané, mě se to dotklo..a pak, válely jsme se s vámi :).. i když na "jiném konci louky." Vidím, že nejsem sama kdo musí mateřství objevovat na každý den nějak čerstvě..přeji rodinko hezké léto a požehnání co unesete!
OdpovědětVymazatTaky jsem si hezky početla a zasnila se...Tak ať je těch okamžiků v trávě co nejvíc:-) Přeji hezký víkend:-)
OdpovědětVymazatTo jsi krasne napsala, kez by takovych chvilek bylo v tvem zivote i v zivotech nas vsech spousta ;) MonikaS
OdpovědětVymazatPřeju dál moc takových nekonečných chvilek
OdpovědětVymazat