Dnes vzpomínám...

... na událost, která se stala před pěti lety. Vzpomínám s láskou,  dojetím a notnou dávkou nostalgie. Na ráno, kdy ses narodila a já se stala hrdou mámou. Na chvíli, kdy jsem uslyšela poprvé tvůj křik(tenkrát jsem byla šťastná, že Tě slyším). Slýchávám ho stále, jen místo dojetí u mne teď vzbouzí trochu jiné emoce:-). Jak mi Tě donesla sestra, když jsem ležela na operačním sále a Ty ses mi podívala přímo do očí a já Tě prvně uchopila za ručičku. Pak už jsi šupajdila za tátou a já si ještě pobyla na sále. Nejspíš už odmala jsi měla svou hlavu, kterou jsi mi až do donce těhotenství tlačila do žeber a ač jsem zkoušela různé finty, aby ses otočila hlavou dolů, ani to s Tebou nehlo. Anebo to bylo dáno tvou flegmatickou povahou, kterou máš po tátovi a já si občas říkám, že jeden flegmatik mi zcela stačil a jak to se dvěma ve zdraví přežiju. Není nad to, když máte pocit, že pokud dítě neposlechne, "potrestáte" ho tím, že mu něco odepřete nebo zakážete. Ten malý flegmatik vám , navíc s úsměvem, řekne: "Maminko, víš, mně to vůbec nevadí, že...(dosaďte si co chcete!)" Pohoda, klídek..

Moc jsem si přála jako první holčičku. Na ultrazvuku mi pan doktor ve dvacátém týdnu řekl, že to nespíš na holčičku vypadá, ale pak už ses nikdy neukázala, aby se to potvrdilo. Ale já jsem si tím byla jistá, i když mi okolí pravilo, že to bude kluk:-). Narodila ses se spoustou černých vlásků a také "zlobivými" kyčlemi. A tak nás neminuly řemínky, které jsi odložila až v osmi měsících. Nožky Tě zlobily i nadále, ale už je to mnohem lepší a já doufám, že časem budou úplně v pořádku.

Jsi moje prvorozená a já jsem šťastná, že Tě máme. Vyrostla z Tebe fajn holka, dokážeš spoustu věcí a taky máš moc ráda svého brášku, o kterého se umíš moc hezky starat a mne to moc těší. Jsi zvídavá, máš  ráda přírodu  a mašinky:-), takže u nás vláčkodráha rozhodně nesměla chybět a ladem neleží. Také tě baví malování, i když talent jsi sdědila nejspíš po svém tátovi, ale tvá umělecky zaměřená matka už se s tím smířila:-). Zrovna  jsi se naučila jezdit sama na kole a začíná Tě to konečně bavit. Moc ráda zpíváš, máš velikánskou fantazii a tak si sama  vymýšlíš slova  nebo své vlastní příběhy. Doma mi taky pomáháš, kde se dá. A když se Ti nechce nebo Tě přepadne neposlušnice, vzteklína či předvádivá? Tak to pak stojí za to. No, beru to jako další z mnoha období, ze kterého doufám vyrosteš a já se zatím cvičím v trpělivosti.
Víš, občas si říkám, jestli jsem Ti dobrou mámou, někdy mám pocit, že jsme každá úplně jiná, že Ti vůbec nerozumím a snažím se Tě chápat, i když se mi to asi mnohdy nedaří. O to víc si pak vážím společných chvil, kdy cítím naše souznění. Stále se učím, hledám k Tobě cestu a stejně znovu chybuji, ale přes to všechno Tě holčičko moje z celého srdce miluji.