Nostalgie

Karneval

Dnešní odpoledne proběhl u nás karneval MCčka(mateřského centra). Bára chtěla jít za mašinku (co jiného, že), tuto masku jsem ovšem odmítla vyrábět :-). Nakonec teda vymyslela, že půjde za včelku Máju a tady je konečký výsledek. Jen mne mrzí, že nemám lepší fotku, takže jen čistě dokumentační.

Připravujeme seitan

Dnes jsem se navečer poprvé pustila do výroby seitanu (wheat meat). Sice jsem až pozdě zjistila, že mi pár surovin chybí ( na lepší vývar), ale co, příště už to bude lepší.
U nás doma dělával můj táta, musím říci, že mi chutnají třeba řízky z něj, a rozhodně je na chuť lepší než sojové maso.
Tak kdyby to někdo chtěl vyzkoušet, tady je postup.

Potřebujeme:
1kg hladké mouky
cca 1/2 l vody raději o něco více.


Z vody a mouky uhněteme těsto, tak aby se nelepilo, ale ani aby nebylo příliš tuhé a necháme odležet chvíli ve vodě. Pak začneme s vymýváním škrobu. Proplachujeme, dokud nebude voda čirá, což znamená, že škrob je již odplavený. Vodu měníme. Ze začátku je třeba těsto proplachovat opatrně, aby si udrželo tvar a nerozpadlo se.
Vzniklé těsto vložíme do hrnce se silným zeleninovým vývarem. Lze přidat česnek, sojovou omáčku, houby apod. Možno i červenou řepu na obarvení. Vaříme 30 -50minut, můžeme nechat ležet ve vývaru až do vychladnutí.
Poté již můžeme seitan krájet podle potřeby k dalšímu použití (na plátky, proužky či kostky). Já si ho rozkrájela již před vložením do vývaru.
S výsledným dílem - chuťově myslím - jsem sice nebyla stoprocentně spokojena,(táta má lepší) ale přece jen na to, že to bylo poprvé a neměla jsem pořádný vývar, jsem spokojena.

Vařím s mámou

Kuba byl protivný (asi zuby, rostou mu první dva dole), potřebovala jsem umýt nádobí a uvařit večeři, tak jsem ho dnes poprvé měla v šátku na zádech. Dosud jsem ho nosila jen vpředu.

Fotil nás táta, který přijel večer domů, měli jsme radost,že ho vidíme alespoň na chvíli. Ráno už bude zase pryč, protože míří do Holandska, což znamená, že o víkendu budeme opět sami. Ach jo.

Jablečný závin

Zase. Děláme teď každý víkend, neb potřebujeme spotřebovat jablka.

Velký den

Pro Barunku, která dnes byla u zápisu do školky.

Pro Kubíka, kterému se prořezal první zoubek.

Pro mne. Protože jsem jejich máma.

Cvičení, mučení...

Dnes byl hektický den. 

Zima se rozhodla, že se konečně ohlásí, a tak chumelilo a fičelo skoro celou noc, z čehož jsem radost neměla, protože jsem dnes musela autem do města. Silnici nám tu nesolí, někdy ani není vidět, kde končí cesta a začíná pole, jak je naváto.

Kubíka jsme nechaly u babičky a s Barunkou jsme po obědě vyrazily. Něco nakoupit, něco vyřídit po úřadech a hlavně s Bárou na rehabilitaci s nožkama. Díku Bohu jsme to zvládly a do šesti jsme byly doma. Místy jsem sice jela třicítkou, ale už jsem jela i v horším nečase.

Z rehabilitace máme přidané nové cviky a na kontrolu zase v březnu. Uvidíme, jak to půjde. Zatím to Bára vnímá spíš jako mučení. Těžko se mi vysvětluje, že je to pro její dobro. Snad to jednou docení.

Malý montér

Stejská se mi

Usínám sama.
Mé srdce smutek tíží,
choulím se pod dekou.
Jsem za železnou mříží.

Usínám sama
a ráno sama snídám
schoulená pod dekou.
A nad obzorem svítá.

Šedivá mračna vystřídala hvězdy.
Nechci se choulit pod dekou,
a koukat smutně do zdi.

Stejská se mi.

Chci se zas schoulit do tvých dlaní.

Mašinková

Už nějakou dobu má naše tří a půl letá beruška utkvělou představu, že je mašinka Thomas. Pravda, občas ji to pustí, ale pak je zas pro změnu Blesk Mc Queen.
Tak nevím, kde jsme udělali chybu :-)

Komunikace u nás bývá následující:
Sotva se ráno vzbudí Kuba, říká mu: "Pojeď, mašinko!"
Ke mně, rozčileným tónem: "Jezdíš mi po mé koleji!"
Případně: "Nemám dost uhlí."

Tuhle jsem se musela smát.
Hlásila: "Mašinka jde čůrat, musí si zvednout sukni."
Optala jsem se: "Copak mašinky nosí sukně?"
Následovala Bářina pohotová odpověď.
"Já jsem ženská mašinka!"

Monolog po ránu...

Bára: "Vezmu si tuhle sukýnku a budu maková panenka."
Po chvíli s povzdechem:
"Motýl Emanuel je v práci. Tak nevím, kdo bude kolem mne lítat..."

Unavený

Zase jeden víkend bez táty. Jsme doma, marodíme.

Kaktusy, moje radost.

Tak tyhlety rostliny mi dělají radost. Jedny z mála, které přežijí mou péči.
A zrovna teď jeden z nich kvete.

Cestička k domovu

známě se vine, lepší je, krásnější, než všechny jiné.


Vím, že to nesouvisí, ale nějak mi naskočila zrovna tahle básnička.
Zanedlouho tahle fotka už nebude pravdivá, protože se chystáme předělat ložnici na dětský pokoj, takže na památku.

Štrůdl, ten my rádi

Nasladko i naslano, jak je libo.

Aljašská treska s kuskusem a zeleninou