Sluníčka

Abych pravdu řekla, i když v pondělním příspěvku je odkaz na písničku o slunci, když jsem se v pondělí ráno probudila, vůbec jsem neměla radost z toho, že venku svítí slunce. (Nečekám, že mne pochopíte :-). Tolik, tolik jsem si přála, aby přišel déšť, aby  nad mou hlavou byla obloha stejně zamračená jako jsem měla já zataženo uvnitř sebe. Dnes už je líp. Po čtrnácti dnech o trochu líp. A já si chvílemi užívám i to sluníčko. Bez slunce by nebyl život. A já jsem ráda za ty moje sluníčka, co ve svém životě mám. S nimi znovu a znovu žasnu, jak je ten život vlastně kouzelný. Být tak na chvíli malým dítětem, tak čistým, bezstarostným, upřímným, hravým, okouzleným vším krásným, co život nabízí...to bych si přála.