Proč jen mám pocit
že nežiji ale jen přežívám
pomalu odumírám...
jako ta prastará jabloň
co už dávno neplodí...
jak vylomená plaňka z plotu
co nikomu se nehodí...
jak ve větru komíhající se plamen svíce
který má každou chvíli na kahánku...
A cítím se tak prázdná
zoufale prázdná...
jak nádoba bez vody.
A to se mi vůbec nelíbí, moje Kopretinka snad už tento pocit nemá, snad už se maličko usmívá, snad je ji líp. Usměj se takto :o)
OdpovědětVymazatPřeji lepší pocity, co nejdřív, co nejvíc:-)
OdpovědětVymazatAranel, Jitko, děkuji vám oběma. Je to se mnou komplikovanější :-) už o tom píšu, jen jsem to ještě nepublikovala. Občas beru blog jako takovou mou terapii, kde se mohu "vykřičet", když jsem na dně. Dnes je po 14 dnech o něco líp a jsem za to nesmírně vděčná, zlášť když nevím, jak dlouho tomu tak bude.
OdpovědětVymazatJanka
s tou terapii jsme na tom myslím všechny stejně. A budu netrpělivě čekat na tvůj příspěvek a držet pěsti
OdpovědětVymazatKopretinko,kočko...drž se.Myslím na tebe.
OdpovědětVymazatMiško, děkuji.
OdpovědětVymazatJanka