Aktuálně

Vím, že jsem ve skluzu, zrovna marodíme, tak postupně dohazuju blog, budeme rádi, když zase nakouknete :-)))
Děkujeme

Už je mi celý rok!

Tak to jsem já před rokem a takhle už jsem vyrostl.

Poprvé na zahradě

Moc nadšeně se netvářil...

Ale se ségrou mu brzy otrnulo :-)

Malý muzikant

Dnes jsme byli s Kubíkem poprvé na plavání a zvládl to skvěle!

Houpačka

První letošní ze zahrádky.

Tak už dorazili

Už několik dní je s Barunkou netrpělivě vyhlížíme, tak jsme se konečně dočkali.

Sedmikrásky

První jarní ze zahrádky

Dnes jsme konečně byly na zahrádce podívat se, jak to tam po zimě vypadá. Jaro už je opravdu tady. Úžasné, jak se tyhle dvě křehké bledulky prodraly skrz suchý list...

Ranní pohled z okna

Blíží se první jarní den, ale zima u nás na Vysočině se jen tak nevzdává...

Za daňky

Jsme sice doma sami, ale odpoledne jsme vyrazili se známými na procházku, k místu, kde jsme ještě nebyli. Kousek od nás jsou totiž k vidění daňci. Jen tam budeme muset ještě někdy znovu, zrovna tentokrát se nechtěli moc ukazovat, fotila jsem na dálku z ruky a bylo to znát :-(.

Pátek třináctého

Ne, nevěřím na pověry.

Nerozhodí mne černá kočka běžící přes cestu, neklepu na dřevo a číslo 13 je mé oblíbené.

Jen mne zrovna dnes nepotěšil jeden telefonát. M. se z Německa nevrací domů, ale jede do Španělska.

Tak zase další víkend bez táty.

Sněhulák, to je pán...

...náš je z vaty udělán.

Pomalu se blíží jaro, chystáme se vyměnit zimní výzdobu za jarní. Tak jedna dokumentační. Sněhuláček, kterého jsme vyráběly spolu s Bárou.

Pozor, jedu!

Dnes sem musím dát tuhle. Kuba a jeho první krůčky vpřed. Mrzí mne, že nemám lepší, myslela jsem si, že jsem ho i vyfotila, ale mám jen video, takže fotka je z něj, tím pádem v né moc dobré kvalitě.

Taky jsme ještě postavily s Bárou v obýváku stan. Praskla nám sice jedna tyč, ale stan stojí - a oba si ho opravdu užili :-)

Tátova vesta

Když je táta venku z města, tak se hodí aspoň vesta, když se po něm zastýská...

Snídaně

Tak se u nás včera snídalo, jen co jsem se otočila ke kuchyňské lince, Kuba vylezl ze sedačky na stůl a obsloužil se. :-)
M. volal, že večer přijede domů a ráno bude pokračovat v cestě. Je večer, jsem s Kubou v pokoji.

Klika cvakla, dveře letí,.. táta vchází do dveří. A Barunka s nadšením, tak jak to umí jen děti, volá - "Mami, táta je tu, táta přijel!"

Tak bych jí přála, aby s ní táta mohl být víc než jeden, dva dny v týdnu. Já už jsem si zvykla,že to jinak nejde, ale těm dětem to chybí moc. Vnímám to čím dál víc, jak Bára roste. Už i Kuba, když táta přijede, hned leze k němu, šplhá nahoru a položí si hlavu na jeho rameno, jde vidět, že ho rád vidí...

Velká holka

Dnes ráno se pustila do umývání nádobí. Prostě jen tak, sama od sebe.

Ibišek

Rozkvetl nám ibišek. Letos poprvé.

Dnes ráno sám o sebe začal prvně Kubík dělat Paci, paci - zrovna když má táta svátek. Taky má venku čtyři zuby, jsem se v noci moc nevyspala.

Dopoledne jsme dědu vezli do nemocnice na rtg, děti v autě usnuly a já si pak na parkovišti při čekání taky zdřímla.

Tenhle víkend sami nebudeme, M. se vrací z Itálie a večer dorazí domů. Těšíme se moc.

Nová postel

Už nějakou dobu jsme měli v plánu udělat z ložnice dětský pokoj, termín uskutečnění tohoto plánu však závisel na tom, až bude hotová nová patrová postel. No, z plánovaného vánočního překvapení se stal skoro dárek k prvnímu jarnímu dni.

Dnes konečně dorazil truhlář a pustil se do práce. Bára mu asistovala - smíchala mu všemožné šrouby, které měl v bedně. Než skončil s montáží, bylo půl osmé večer, tak jsem uložila děti, trochu poklidila a zbytek dáme do kupy zítra. Ať je to hotovo, než se M. vrátí.

Začínáme znakovat

Když jsem o znakování s miminky či batolaty slyšela poprvé, zaujalo mne to, ale s Bárou jsme se tenkrát už bez problémů domluvili slovně, a tak jsem se o to více nezajímala. Snad jen že jsem nahlédla v obchodě do knihy s tímto tématikou.

Teď jsem se k tomu dostala znovu a rozhodla se, že to zkusím. Jsem fakt zvědavá, jak nám to půjde.

Pokud by to někoho zajímalo více, dávám sem odkaz,ze kterého jsem čerpala já:

http://www.znakovanismiminky.cz

Ve vlaku

Dnes jsme jely s Bárou na rehabilitaci, naposledy. Pak jsme se stavily ve městě, měla jsem pro ni v galanterii vybranou zástěrku, tak si alespoň sama vybrala barvu, která se jí líbíla.
Auto jsme pak jsme odvezly do servisu na technickou. Mašinky a vlaky u nás vedou, takže moje představa o zpáteční cestě autobusem byla rázně zamítnuta. Domů se jelo vlakem.

Nostalgie

Karneval

Dnešní odpoledne proběhl u nás karneval MCčka(mateřského centra). Bára chtěla jít za mašinku (co jiného, že), tuto masku jsem ovšem odmítla vyrábět :-). Nakonec teda vymyslela, že půjde za včelku Máju a tady je konečký výsledek. Jen mne mrzí, že nemám lepší fotku, takže jen čistě dokumentační.

Připravujeme seitan

Dnes jsem se navečer poprvé pustila do výroby seitanu (wheat meat). Sice jsem až pozdě zjistila, že mi pár surovin chybí ( na lepší vývar), ale co, příště už to bude lepší.
U nás doma dělával můj táta, musím říci, že mi chutnají třeba řízky z něj, a rozhodně je na chuť lepší než sojové maso.
Tak kdyby to někdo chtěl vyzkoušet, tady je postup.

Potřebujeme:
1kg hladké mouky
cca 1/2 l vody raději o něco více.


Z vody a mouky uhněteme těsto, tak aby se nelepilo, ale ani aby nebylo příliš tuhé a necháme odležet chvíli ve vodě. Pak začneme s vymýváním škrobu. Proplachujeme, dokud nebude voda čirá, což znamená, že škrob je již odplavený. Vodu měníme. Ze začátku je třeba těsto proplachovat opatrně, aby si udrželo tvar a nerozpadlo se.
Vzniklé těsto vložíme do hrnce se silným zeleninovým vývarem. Lze přidat česnek, sojovou omáčku, houby apod. Možno i červenou řepu na obarvení. Vaříme 30 -50minut, můžeme nechat ležet ve vývaru až do vychladnutí.
Poté již můžeme seitan krájet podle potřeby k dalšímu použití (na plátky, proužky či kostky). Já si ho rozkrájela již před vložením do vývaru.
S výsledným dílem - chuťově myslím - jsem sice nebyla stoprocentně spokojena,(táta má lepší) ale přece jen na to, že to bylo poprvé a neměla jsem pořádný vývar, jsem spokojena.

Vařím s mámou

Kuba byl protivný (asi zuby, rostou mu první dva dole), potřebovala jsem umýt nádobí a uvařit večeři, tak jsem ho dnes poprvé měla v šátku na zádech. Dosud jsem ho nosila jen vpředu.

Fotil nás táta, který přijel večer domů, měli jsme radost,že ho vidíme alespoň na chvíli. Ráno už bude zase pryč, protože míří do Holandska, což znamená, že o víkendu budeme opět sami. Ach jo.

Jablečný závin

Zase. Děláme teď každý víkend, neb potřebujeme spotřebovat jablka.

Velký den

Pro Barunku, která dnes byla u zápisu do školky.

Pro Kubíka, kterému se prořezal první zoubek.

Pro mne. Protože jsem jejich máma.

Cvičení, mučení...

Dnes byl hektický den. 

Zima se rozhodla, že se konečně ohlásí, a tak chumelilo a fičelo skoro celou noc, z čehož jsem radost neměla, protože jsem dnes musela autem do města. Silnici nám tu nesolí, někdy ani není vidět, kde končí cesta a začíná pole, jak je naváto.

Kubíka jsme nechaly u babičky a s Barunkou jsme po obědě vyrazily. Něco nakoupit, něco vyřídit po úřadech a hlavně s Bárou na rehabilitaci s nožkama. Díku Bohu jsme to zvládly a do šesti jsme byly doma. Místy jsem sice jela třicítkou, ale už jsem jela i v horším nečase.

Z rehabilitace máme přidané nové cviky a na kontrolu zase v březnu. Uvidíme, jak to půjde. Zatím to Bára vnímá spíš jako mučení. Těžko se mi vysvětluje, že je to pro její dobro. Snad to jednou docení.

Malý montér

Stejská se mi

Usínám sama.
Mé srdce smutek tíží,
choulím se pod dekou.
Jsem za železnou mříží.

Usínám sama
a ráno sama snídám
schoulená pod dekou.
A nad obzorem svítá.

Šedivá mračna vystřídala hvězdy.
Nechci se choulit pod dekou,
a koukat smutně do zdi.

Stejská se mi.

Chci se zas schoulit do tvých dlaní.

Mašinková

Už nějakou dobu má naše tří a půl letá beruška utkvělou představu, že je mašinka Thomas. Pravda, občas ji to pustí, ale pak je zas pro změnu Blesk Mc Queen.
Tak nevím, kde jsme udělali chybu :-)

Komunikace u nás bývá následující:
Sotva se ráno vzbudí Kuba, říká mu: "Pojeď, mašinko!"
Ke mně, rozčileným tónem: "Jezdíš mi po mé koleji!"
Případně: "Nemám dost uhlí."

Tuhle jsem se musela smát.
Hlásila: "Mašinka jde čůrat, musí si zvednout sukni."
Optala jsem se: "Copak mašinky nosí sukně?"
Následovala Bářina pohotová odpověď.
"Já jsem ženská mašinka!"

Monolog po ránu...

Bára: "Vezmu si tuhle sukýnku a budu maková panenka."
Po chvíli s povzdechem:
"Motýl Emanuel je v práci. Tak nevím, kdo bude kolem mne lítat..."

Unavený

Zase jeden víkend bez táty. Jsme doma, marodíme.

Kaktusy, moje radost.

Tak tyhlety rostliny mi dělají radost. Jedny z mála, které přežijí mou péči.
A zrovna teď jeden z nich kvete.

Cestička k domovu

známě se vine, lepší je, krásnější, než všechny jiné.


Vím, že to nesouvisí, ale nějak mi naskočila zrovna tahle básnička.
Zanedlouho tahle fotka už nebude pravdivá, protože se chystáme předělat ložnici na dětský pokoj, takže na památku.

Štrůdl, ten my rádi

Nasladko i naslano, jak je libo.

Aljašská treska s kuskusem a zeleninou

Recyklace aneb když pustíte dítě z domu...

Protože jsem odpoledne vezla babičku za dědou do nemocnice, kamarádka vypomohla, a tak starší dítko zůstalo u nich (kamarádka má tři děti, přičemž prostřední je podobného věku jako dcera). Když jsem ji navečer vyzvedávala, bylo vidět, že se náramně bavila. Doma mi pak před spaním nadšeně vypravovala, na co všechno si hráli, a taky že se dívali na pohádku o autech. Místo spánku poletovala po bytě a prozpěvovala si: "Recyklovat, recyklovat není tak těžké." Vypadala, že si takto bude prozpěvovat minimálně do půlnoci, a tak jsem se zeptala, jestli vůbec ví, co to znamená, recyklovat. Odpověděla, že ne, a tak jsem se jí to snažila vysvětlit. Nejspíš pochopila, protože za chvíli za mnou přišla do obývacího pokoje a sladkým hláskem pravila:

"Mami?"

Usmála jsem se a v očekávání milého vyznání se zeptala:

"Co?"

Její odpověď mne usadila.

"Když budeš někdy stará, tak tě zrecykluju. Úplně."

Šikulka

V lese

Slíbili jsme dceři, že půjdeme ke krmelci odnést zvířátkům kaštany, které na podzim nasbírala.

No, moc jich už nezbylo, ale radost měla velkou.

Perníková chaloupka

Ano, je to ta z loňského roku. Toto z ní zbylo po náletu hladových kobylek :-)

Padá sníh, padá sníh, pojedeme na saních

Kuba dnes poprvé na saních - spolu s Bárou a tátou.

Na vycházce

 

Dnes se mi focení nějak nedařilo, sníh nekvalitní, rampouchy neostré... Tak dávám tuhle. Kontejner za rohem naší ulice, který často využíváme.

Hele, už stojím!

Vyfoceno po návratu domů od rodičů - ještě jsme ani nestihli všechno vybalit a poklidit. Byli jsme v ložnici, když tu mi M. říká:"Podívej!". Nakouknu do obýváku a vidím Kubu stát u nevybalené krosny:-). Než jsem stihla vzít foťák, tak si kecnul zpátky na zem, ale do minuty se zvedl znovu. To už se mi podařilo zachytit. Od té chvíle pořád někde stojí - a padá. Bere to chlapec hopem, za tři dny mu bude sedm měsíců...

Topinka

Je libo domácí, v krbu dělanou topinku? Můj táta má prostě geniální nápady.

Pro všechny - plamének na cestu do nového roku, aby vás vyvedl ze všech temných koutů a abyste neztratili to, co je v životě opravdu důležité.

Po půlnoci