Den 242. Andělé a čarodějnice

Dětská bohoslužba (na téma Andělé nade mnou bdí), oslava tetiných narozenin v Třeboni, pozdní návrat domů. Z čarodějnic jsme tak stihli jen zastavit se s dětmi u planoucí vatry, čarodějnice už byla upálená:-).

A taky výročí. Dnes je to jedenáct let, co jsme si řekli s mužem své "ANO". Jak ten čas letí. Někdy mi přijde, jako by to bylo včera, prožili jsme toho spoustu a já jsem  vážně moc vděčná, že ho mám. Jasně, není dokonalý, ani já nejsem, a dost možná, že jeden z důvodů, že ho mám stále více ráda a on mne (doufám), je jeho časově náročné zaměstnání. Prostě jsme si vzácní.  I když, po týdnu, který s námi teď neplánovaně strávil doma, jsem se do svého muže opět zamilovala:-). Prostě, milujem se čím dál víc...

a pár fotek z dnešního dne :-)

 

Děti, malé, větší i ty pubertální :-) malují svou představu anděla. Vznikají zajímavé výtvory. Jen naše Barunka maluje domeček. Pro anděly. A jak si anděla představujete vy?

V noci u ohně...

prý jen se podíváme a hned zase půjdeme...nakonec jsme koukali skoro celou hodinu a odcházeli právě když naši hokejisté vyhráli nad Lotyšskem. :-).

Den 241. Na bazéně

 

Barunka dnes jede na plavání se školkou. A tak jsme se s mužem rozhodli, že pojedeme na bazén taky (tedy ne se školkou :-), když má to volno. Vyrážíme do Hradce, Jindřichova. Užíváme si to báječně. I odpoledne je fajn. Večer mi pohled na kytici nádherných voňavých rudých růží připomene, že zítra to bude jedenáct let, co jsme si s mužem vyměnili prstýnky a slíbili si, že spolu budeme v dobrém i zlém. Neplánujeme nějakou zvláštní oslavu. Nakonec to, že jsme celý týden byli spolu jako rodina, je ten nejlepší dárek pod sluncem.

Zpátky

...po velikonocích  u rodičů a pěti dnech bez počítače, přišla jsem jen pozdravit  a říct, že ač bez netu, stejně jsem si na vás, milé spolublogařky, vzpomněla, jak asi prožíváte velikonoční volné dny a už se těším, až budu mít chvilku na dočtení vašich blogů. Právě se vrátil muž s dětmi a tím moje chvilka o samotě končí :-).

Den 234. K našim

Pořád jsme čekali, jestli Kuba dostane od Barunky také neštovice, ale díky Bohu se neobjevily, a tak dnes na tu Moravu k rodičům na svátky jedeme. Ještě před odjezdem jsme pozorovali, jak se slétají čápi nad hnízdem, které je na komíně u nás v ulici. Vypadalo to, že již uhnízdění čapi jsou ti, co tu byli i vloni a další čtyři byli mladí (podle zobáků), možná jejich děti. Staří si hnízdo hlídali a klapali zobáky, aby vetřelce odradili. Nu, kdo pozdě chodí, v tomto případě létá, ...budou muset hledat jinde.

Den 233. Když přijede bratranec...

...tak je o něj rvačka :-)

Den 232. V Klubíčku

Baruška je ve školce a my s Kubíkem dopoledne vyrážíme do mateřského centra. Fotky sice mám, ale maminky s dětmi sem na blog bez jejich vědomí nedávám, tak alespoň něco málo z dnešního předvelikonočního tvoření přáníček a malovaných vajíček. Večer ještě s dětmi máme zpěv, nacvičují na besídku.

Den 231. Město i příroda

Ráno do školky, pak vycházka, u hotelu Rustikal parkuje starý autobus. (z Nymburka - rok výroby 1962). Foťák ale leží doma. Na náměstí potkáváme babičku. Pak s Kubou vyrážíme do města, po obchodech,  ale hlavně odvézt mužovu starou favoritku do servisu, duše vypadají, že by mohly každou chvíli prasknout, a tak ho na něm takhle letos už nikam nepustím. A vzhledem k tomu, že se blíží mužovy narozeniny a nové kolo zatím nechtěl, že stejně nemá na to čas, jak je pořád pryč, domlouvám s prodavačkou trošku "facelift". To tedy muž neví, ale doufám, že se zlobit nebude:-). Oběd se synem si užívám. Pak už musíme domů, pro Barunku do školky, auto dáváme do garáže a domů se vracíme přes lom, což  kupodivu  zvládáme bez pádu jednoho či druhého dítka do vody,  jen Kuba má mokré botasky, jak se nadšeně rozběhl k vodě a nestačil včas zabrzdit. Nabitý den.

 

Den 230. Do školky

... po 14 dnech po neštovicích. Ráno jsem našla Kubíka u Barunky v posteli, jako kdyby tušil, že ségra jde dnes pryč. Bacil mi sedl na hlasivky, takže po ránu bylo u nás veselo. Dětem připadlo k smíchu, že mluvím křaplavým hlasem jako Křemílek. Cestou ze školky potkáváme tetu, co bydlí pod školou, pracuje na zahrádce. Zatímco děti lítají u školy,  já se vyhřívám na sluníčku. Kytičku narcisků dostala Baruška od tety.

Den 229. Mišmaš

Dopoledne vyrážím mučit tělo během, ač tedy od včerejška na mne leze rýma, zbytek osazenstva zůstává doma a sleduje závody Formule 1.
Muž má v plánu umýt auto, a tak po závodě bere děti a jedou k babičce, kde zůstanou i na oběd a vrací se až odpoledne. Dost času na to, aby umyli auto a ještě se projeli na kolech, tedy Bára a Kubík poprvé na kole bez přídavných koleček. Jel s nimi letos všehovšudy asi třikrát, aby se naučil šlapat, což už mu docela pěkně jde, a tak jsme naznali, že to zkusíme bez nich. No, jak prý muž pustil sedlo, výhružným hlasem mu pravil: "To nedělej!"
Jsem tedy doma, užívám si klidu,  a pouštím se do věcí, které je třeba udělat. Třeba umýt květiny. Nebýt té rýmy, která se mi opravdu spustila a já kudy chodím, tudy kýchám a smrkám, byla bych si to užívala ještě víc. Večer ještě vezeme muže na autobus do práce a já doufám, že ten týden do Velikonoc uteče jako voda a budeme zase spolu. Už se moc těším.

Den 228. Na cestě do Jeruzaléma...

Blíží se velikonoce a ve školce se s dětmi učíme, jak Pán Ježíš jel před velikonočními svátky na oslátku do Jeruzaléma. Oslíka vyráběly děti minule, dnes palmový list a pak jsme si celý příběh zahráli...

Komu by se oslík líbil, návod na jeho výrobu i se šablonou, barevnou či k černobílou najdete ZDE.

 

Šablona "palmového listu" a postup výroby je ZDE.

Den 227. Všem vám...

..., kdo navštěvujete tento blog a necháváte tu i kousek sebe ve svých komentářích, vám všem patří toto srdce.
A já děkuji vám, Aranelko a MiJo a také AndyPan, moje milé "spolublogařky" za toto ocenění.
Mějte srdce na dlani... nejen virtuálně :-)

Den 226. Chtěj háčkovat...

...maj to mít. :-).

Už je ta marodka nějak dlouhá, pro nás pro všechny.

Den 225. Aprílové počasí

Tak jim ta předpověd počasí (meteorologům) protentokrát vyšla. Brzy ráno při pohledu z okna nevím, zda sním či bdím. Je opravdu brzy a tak po návštěvě oné místnosti ještě na chvíli uléhám, opravdu na chvíli, ze sladkého dřímání mne vytrhne ranní povyk dětí. I ty už zaregistrovaly, že to, co jsem viděla, nebyl sen. Venku totiž opravdu padá SNÍH! Celý den je sychravo, chvílemi sněží a nakonec je to nejspíš opět počasí dnešního dne, které večer zapříčiňuje opakovaný výpadek elektrického proudu. Poprvé, u večeře, je to jen na chvilku. Když světla zhasnou podruhé, jdu zapálit svíčky. Tentokrát už je výpadek delší, ukládám děti do postýlek a za světla rožžatých svíček vzpomínám... Na podobné večery doma...

Den 224. Pro babičku...

 

...k narozeninám. 

Mami, všechno nejlepší...

a ...mám Tě moc ráda.

J.

Den 223. Pohoda

Barunku mám ještě doma (poneštovicová rekonvalescence :-) a já po nabitém víkendu se těším, že si trochu odpočinu. Takže jsem ráda, že si děti dnes docela v klidu vyhrají, malují, skoro se nehádají, prostě pohoda. Dokonce objevily mého drhaného pavouka, kterého jsem vyráběla ještě za střední školy a já naznala, že už jsou dost velcí, aby jejich hry přežil, a tak jsem jim ho ponechala :-). Ven se nám nikomu nechce. Ochladilo se tak, že je to skorem na zimní bundy. Ovšem, ty už jsou vyprané a tahat ze skříně se mi je znovu nechce. Doufám, že se počasí umoudří...

 Barunčiny hrátky s barvami...

a můj 15let starý sisalový pavouk :-)

Den 222. Návrat domů

Víkend uběhl jako voda, školení taky, je neděle odpoledne a jede se domů. Bylo to fajn, ale už se těším na muže a děti. A vůbec nejlepší je, že muž nemusí do práce už dnes, ale až zítra! Z toho mám fakt největší radost, že máme trochu času ještě pro sebe.

Den 221. Na školení

...sedíme, posloucháme, děláme si poznámky (navíc jsme dostali velkou část materiálů již vytištěnou, což je fakt skvělé, nevím totiž, jak bychom jinak stíhali  vše zapisovat), ale také se najde čas pro praktickou část a tvůrčí činnost. Volný čas, ten je tak na jídlo a pak před spaním. A nebo ráno, pokud je člověk schopen si přivstat :-). Já si ráno přivstala a byla se podívat do parku a trošku, ale opravdu jen trošku, proběhnout ...

 

netradiční schody do patra...

Den 220. Směr Nymburk

Muž se stihl vrátit včas, protož přenechávám děti v dobrých rukou krále Miroslava :-) a kamarádovým autem vyrážíme na školení. Dorážíme v podvečer a protože školení začíná už dnes, máme asi tak necelou hodinku na to se ubytovat a trochu se rozkoukat. Vyrážíme aspoň na chvilku ven, protože program je nabitý a volného času bude pomálu (nebo spíš nebude:-). Moc jsme toho prohlédnout nestihli,  a já už se těším na červen, až pojedeme znova:-). Je tu krásně.
 

Historické, staré budovy, nejlépe ty, co se na nich podepsal zub času, to je moje...

Z domu

Vařím, uklízím, balím posledních pár nezbytných věcí a píši krátký manuál pro muže :-).  Za chvíli přijede z práce, předám mu děti i s návodem a v půl páté odjíždím s kamarádem směr střední Čechy a vrácíme se až  v neděli odpoledne. Děti si užijí tatínka a já se podívám do míst, kde jsem ještě nikdy nebyla, poznám lidi, které také baví oddílová práce s dětmi nebo se jí chtějí věnovat a hlavně se něčemu nového přiučím. Tedy doufám.

Tak si ten víkend taky užijte.

Janka :-)

Den 219. Let´s have fun

Stačí pár krabiček nebo hrnek s vodou a brčkem a o zábavu je postaráno.

Den 218. Umělec

Mamí, ty fixy s těma razítkama jsou fakt bezva! :-)

Den 217. Útěk z reality

 

Chvílemi je toho až na hlavu, bejt zavřená doma už týden s dětmi... a tak otvírám knihu a přenáším se do  cizích zemí,  jiných kultur,  do světa okouzlující i drsné reality extrémních běhů. Čte se jedním dechem. Samu sebe si nedovedu absolutně představit třeba na severním pólu. Já a zima, to nejde dohromady. Hory naopak miluju. Na poušti jsem nikdy nebyla, ale přesto mne fascinuje svou rozmanitostí, proměnlivostí, nekonečnými písečnými dunami...V podání pisatelky a aktérky, Ivany Pilařové, mi extrémní běhy i přes popisované strasti připadají jako celkem pohodová záležitost, tedy alespoň tak na mne čtení knihy působilo, ač je mi jasné, že to žádná pohodička není. Autorka má můj obdiv. Vše navíc doplněno o krásné fotky... Útěk z reality marodky se dnes díky této úžasné knížce podařil.