Na Vánoce dlouhé noce

Třicet rudých růží...

Tak už je to tady. Třicáté narozeniny.
Mám takový neodbytný pocit, že se třicítka bere jako určitý životní milník.
Že bych už konečně dospěla? Když mi teď táhne na čtyřicet... :-)

Kostky

Vaření:-)

Občas mi už dochází inspirace, co uvařit k obědu. Když jsem se ale dnes Báry zeptala co budeme vařit, zcela vážně pravila: "Slimáky, maminko!"

Nakonec jsme teda slimáky nevařily - v tuhle roční dobu jsou nedostatkové zboží:-). Udělaly jsme kuřecí vývar s nudlemi a zapečené těstoviny. 

Když jsem pak do hrnce na polévku dávala maso, které jsem vytáhla z mrazáku, Barunka říká: "Maminko, to maso bylo krutý." Nechápala jsem. proč by mělo být maso krutý? Chvíli mi trvalo, než mi to došlo. Samozřejmě měla na mysli, že to maso bylo "Krůtí".

Pohádka o medvědovi

Barunka pořád marodí.

Kašle jak tuberák, a tak když jsem jí ráno dávala obklad a chtěla jsem, aby s ním vydržela ležet v klidu v posteli, za chvíli z pokoje slyším:

To byl jeden medvěd, který neposlouchal, byl nemocný a vylézal z postele...

:-)

Popelka

Už je trochu lépe.

Barunka dnes večer, když jsem ji naháněla do postele:

"Já ještě nemůžu jít spát, maminko, nevysmýčila jsem pavučiny."

Pohled z okna

Západ slunce

Nemoc

Sklátila nás nemoc. Tedy přesně řečeno Báru, horečka, rýma, kašel. Jsem zvědavá, jak dlouho se nás to bude držet a kdo to všechno odnese. Ach jo, už ať je tu jaro.

Foto dnes nemám, jediné, co mám, jsou natočené obě řvoucí děti, na krátkém videu, a to raději nebudu publikovat:-)

Malý čtenář

Ostnaté a mrazivé...

Jako dnešní ráno.

Stará cesta

Drátkování

Aktivita maminek na MD v mateřském centru. Dnes se drátkovalo, děti měli volnou zábavu. Já nic nevyráběla, protože jsem měla Kubu v šátku, a tak jsem aspoň fotila.

Břízy

Dnes byla venku mlha, mrholilo. Přesto jsme byli na vycházce.

Anabáze s dopravními prostředky

Brzy ráno se u nás objevili děda s babičkou, aby pohlídali děti, protože jsem potřebovala odvést auto do servisu. Měla jsem v plánu vrátit se autobusem, který odjížděl v půl deváté, takže bych už byla v devět zpátky. Jo, člověk míní...

Potřebovala jsem něco v lékárně, a pak šla na autobus, abych tam byla pět minut před odjezdem. Na autobusovém nádraží jsem ale brzy zjistila, že jdu s křížkem po funuse, hodiny v hale ukazovaly o pár minut víc než ty v mém mobilu. Potřebuji přijet domů co nejdřív, malého za mne nikdo nenakojí. Moje myšlenky letí nahoru: "Pane, ty víš, že se potřebuji dostat včas domů, prosím tě o pomoc. Věřím, že ty máš vše ve svých rukou  a děkuji."

Rozhoduji se, že tedy půjdu na vlak(jede za necelou hodinu). Ač tento způsob cestování nemám ráda a za život jsem ho použila jen výjimečně, zkouším chvíli stopovat - zastavila mi dvě vozidla, ale řidiči jeli jiným směrem. A tak jsem si šla koupit lístek na vlak a zároveň zavolat M. rodičům, že dorazím později než bylo domluveno. Sotva jsem ukončila hovor, ozvalo se hlášení: "Oznamujeme cestujícím, že vlak směr... bude na příjezdu asi 60 minut opožděn z důvodu opravy lokomotivy. předpokládaná doba zpoždění se může změnit." To už si říkám, že to snad ani není možné, zrovna jako naschvál, když to člověk nejmíń potřebuje. Doufám jen, že Kuba usne a nebude chtít jíst dříve, než dorazím.

Vysílám proto znovu modlitbu k nebi a vyrážím dál po silnici až ke křižovatce, protože za ní je větší šance, že mi zastaví někdo, kdo pojede tím směrem, kam potřebuji. A opravdu, nestojím za křižovatkou ani pět minut a zastavuje mi auto. Nakonec jsem doma před desátou, a to je dřív, než kdybych jela vlakem, pokud by jel načas. Kubík nakonec spokojeně spal až do jedenácti a Barunku si děda s babičkou vzali s sebou.

Díky, Pane.

Drak

Dnes jsem se pustila do výroby draka. Naposledy jsme draka vyráběli s tátou ještě jako děti, mám pocit, že tomu už bude téměř dvacet let. Pamatuji si ale, že lítal fakt skvěle. A tak vzhledem k nedostatku zkušeností a potřebného materiálu k výrobě draka jsem nevěřila, že můj prvotní pokus vůbec vzlétne.

Odpoledne jsme vyrazili na kopec. Kubík se nesl v šátku a celou tu zábavu prospal. Drak sice nakonec vzlétl, ale ke stoupání se neměl, a po chvíli šel k zemi. Nutno podotknout, že dnes opravdu moc nefoukalo. Kdoví, snad kdyby byl větší vítr..

. 

Ale i přesto, že mnou vyrobený drak nevzlétl k výšinám, jsem ráda, že jsem to zkusila. Barunka si výrobu opravdu užívala, doma nadšeně pobíhala s dračím ocasem, než jsem ho připevnila k drakovi a na kopci zase pobíhala s drakem, celá šťastná a nadšeně volala: "Maminko, koukej, drak lítá!". Jak málo stačí k dětské radosti.

Taky jsme se ještě zdrželi u koníků a oveček, co byli v ohradách pod kopcem. A pak už domů, protože bylo třeba nachystat večeři a taky měla přijet moje mladší sestra. Vracela se ze školení v Brně. Vídáme se teď hodně málo, tak jsem byla moc ráda, že jsme si mohly popovídat, no a navíc, ona si na mně prakticky vyzkoušela nové poznatky ze školení a já jí tímto děkuji za skvělou masáž:-).

You raise me up...

Občas je toho na jednoho moc. Je fajn vědět, že na to nejsme sami...


"Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout."
"Come to me, all you who are weary and burdened, and I will give you rest."
Mat,11,28

Mám tuto písničku moc ráda, chtěla jsem video se slovy, ale nakonec mne oslovilo toto:


I love this song so much, and this video touched my heart, so lyrics are here:

When I am down and, oh my soul, so weary;
When troubles come and my heart burdened be;
Then, I am still and wait here in the silence,
Until you come and sit awhile with me.

You raise me up, so I can stand on mountains;
You raise me up, to walk on stormy seas;
I am strong, when I am on your shoulders;
You raise me up: To more than I can be.

You raise me up, so I can stand ...

There is no life - no life without its hunger;
Each restless heart beats so imperfectly;
But when you come and I am filled with wonder,
Sometimes, I think I glimpse eternity.

You raise me up, so I can stand on mountains;
You raise me up, to walk on stormy seas;
I am strong, when I am on your shoulders;
You raise me up: To more than I can be.

You raise me up, so I can stand ...

Šípek

S dětmi...

Barunka byla vždy spíše takový pozorovatel, než aby se zapojila do kolektivu. Poslední dobou se to ale mění.

Dnes nás čekala poprvé od jara zase angličtina, a tak mi bylo jasné, že se moc nezapojí. V Klubíčku - mateřském centru už je ale jako doma, hrála si s ostatními dětmi se stavebnicí.

Po dešti

Zaujatá

Podzimní alej

Hrátky kapek a světla

Něco z mých dnešních prvopokusů...

Spoutané

Pavoučí náhrdelník

Zasloužilá babička

Rodinka

Bláznivý podzim

Při dnešní vycházce jsem narazila na tuto kuriozitu - strom v pestrém podzimním hávu...

a na něm jeden bílý květ.

Včelka

Babí léto

Dnes je takový ulítaný den. Napřed s malou v nemocnici na ortopedii, pak po úřadech a něco málo pokoupit. Ale bylo dnes krásně teplo a slunečno, no prostě babí léto, jak má být.

V čekárně


Před městským úřadem jsme potkali tohoto krasavce.

Prasátko

Téměř celý den bylo pošmourno a deštivo, ale v pozdní odpoledne se vyjasnilo a vysvitlo sluníčko. A tak jsme chytaly sluneční prasátka :-)

Gumáčky...

 

Dnesní den byl celý uplakaný. I přesto jsme vyrazili ven - došlo pečivo. Kubu jsem měla v šátku, schovaného pod bundou a nad hlavou deštník, aby na něj nepršelo. Bára si vzala gumáčky a užívala si běhání a skákání v loužích.

Velký nákup

Někdy je prostě třeba vyrazit na velký nákup. A protože M. potřeboval nutně koupit určitou věc, vyrazili jsme do Jihlavy. Rozhodně si dokážu představit lepší zábavu, jak strávit nedělní odpoledne. Naštěstí velké nákupy neděláme tak často a podařilo se nám koupit, co bylo třeba. Mimo jiné M. bundu, Barunce botky, Kubovi plíny a mně? Já jsem si pro radost koupila CDčko s Exuperyho Malým princem.

Zmožená z nakupování:-)

Třemi slovy...

Déšť, déšť a znovu déšť. Pršelo dnes opravdu hodně a vytrvale.

Vzpomínka na dětství

Protože dnes bylo venku opravdu hezky, konečně jsem s Bárou dosadila jahody na zahradě a pak jsme vyrazili na návštěvu k dědovi a babičce.

Cestou z nákupu jsem v trafice uviděla toto DVDčko a prostě jsem ho musela koupit :-) Vzpomínám si, že na tomto filmu jsem byla jako dítě v kině,s mým bráchou a rodiči. Už ani nevím, kolik mi tenkrát bylo let, ale vzpomínka na film zůstala, i když děj už si nepamatuji.

Poslední zářijový den

Dnes jsme vyrazily s dětmi na hřiště, spolu s kamarádkou a jejími dětmi. Foceno cestou na hřiště - náš místní zámek.

Slunečný víkend

V pátek navečer dorazil manžel domů z práce, a tak si užíváme společný víkend celá rodina. Po hodně, ale opravdu hodně dlouhé době jsme si udělali pěkný večer ve dvou. Tedy ne že bychom měli možnost vyrazit někam ven, ale doma to taky nebylo špatné. (Ten klid, když obě děti usnou...(-:) S dvěmi dětmi je to opravdu náročnější. Kdo by to byl býval řekl, :-). Jen tak pro představu - pro ty, které to teprve čeká:

Přes den nemáte šanci být ani chvilku o samotě.(Ledaže se vám podaří udat děti porucebyvší babičce). Poté, co se podaří děti nejen uložit ke spaní, ale dočkat se i toho, že konečně usnou, je už člověk sám zralý do postele, a to výhradně a pouze za účelem spánku.

V sobotu odpoledne jsme vyrazili na návštěvu k babičce a dědovi (oba skolil nějaký bacil) a neděli jsem využila k práci na zahrádce, zatímco mladší dítko spalo venku v kočárku a starší sledovalo s tátou závody F jedniček:-). Vyšli jsme si i na procházku, cestou jsme nasbírali pár kaštanů na zvířátka a skončili na hřišti.

Sluníčko se rozhodlo, že nás ještě trochu zahřeje svými paprsky, než přijde konečně zima, a tak musím říct...tento víkend byl opravdu podařený. Jedinou jeho vadou bylo to, že uběhl až příliš rychle a v neděli večer jsem už byla s dětmi opět sama...

Poprvé aneb každý nějak začínal...

Dnes mne moje tříletá dcerka poprosila, zda bych jí půjčila foťák. Pokud bych ji nechala, fotila by tak dlouho, až by byla karta plná:-).

Tak toto je, Barunko, tvoje první fotka digitálním fotoaparátem.

Chtěla jsi vyfotit brášku, ale vyšlo z toho tohle :-).

Napodruhé už jsi to zvládla (s máminou pomocí).

Začínám...a doufám, že hned tak neskončím...

Hurááá, tak konečně jsem se dokopala k prvnímu příspěvku tohoto blogu.

Od dnešního dne chci na těchto stránkách zachycovat proměny našeho života, celé naší rodiny  i světa kolem nás,  a to nejen skrze objektiv fotoaparátu.

Všechny zabloudivší sem vítám a doufám, že se vám tu bude líbit.

Janka

P.S. Na fotce - naše rodina, jak ji vidí Bára :-)
Zleva doprava: táta, Bára, máma a vpravo nahoře její mladší bráška Kubík(to větší), to menší je pavouk :-)