středa 26. října 2011

Těším se

Takový týden bez dětí může být nečekaně dlouhý. Zvlášť když se ještě trochu protáhne. Ne že bych neměla co na práci, rozhodně jsem se nenudila a doma taky moc nepobyla, ale chybí mi. Moc. Dnes se mi vrátí a já se už nemůžu dočkat. Poslouchala jsem dnes ráno jejich hlásky v telefonu a u srdce mi bylo tak krásně a zároveň teskno... Nemůžu se dočkat, až budeme zase spolu!

pondělí 17. října 2011

Co nebylo v plánu

Měli jsme jet o víkendu na Moravu. V sobotu ráno do Olomouce - já na školení, kde se uvidím s mámou a muž s dětmi zase do modlitebny a po pobožnosti budou u mojí sestry. Tam taky předáme děti, které budou u babičky na týden na podzimních prázdninách a pojedeme s mužem domů. Takový byl plán. 
Ve čtvrtek volám muži a zjišťuji, že jede ještě do Německa a v pátek ráno tam bude teprve skládat a neví, zda se vůbec stihne vrátit. Moc nadějně to nevypadá. Vidina toho, že bych musela jet sama, mne ani trochu netěší. Zvažuji možnosti a vychází mi, že bych musela jet už v pátek odpoledne až k rodičům (takže čtyři hodiny cesty), abych nejela v sobotu v šest ráno.
Já ale věřím, že je tu někdo, kdo nás vede, kdo nám pomáhá...vím, že mne slyší a vyslýchá mé prosby,  vím, že On ví...mockrát jsem se o tom už přesvědčila...prosím ho, pokud to vidí stejně jako já, ať se muž vrátí a já nemusím jet sama a babička se kvůli tomu stresovat... v pátek už vím, že pojedeme všichni.
Dalším bonusem jsou peníze, se kterými jsem vůbec nepočítala a které jsem nutně potřebovala, protože s prázdnou nádrží bychom daleko nedojeli a za dvacku v peněžence se moc benzínu nepořídí. Další vyslyšená prosba.
A pak ještě jedna, do třetice všeho, taková soukromá. Díky, Bože! 
V plánu nebylo, že Barunka onemocní, takže nebudu mít ani čas si popovídat se sestřičkou nebo se s mužem projít noční Olomoucí. Nemocné dítě si žádá maminku, a tak se s mužem nakonec rozhodujeme, že pojedeme k mým rodičům (je to blíže, než jet domů na Vysočinu) a zítra se uvidí, jak na tom Barunka bude. Pokud jí bude hůř, prostě se sbalíme a pojedeme domů i s dětmi.
Nedělní ráno je sluneční a B. je plná energie , i když je mi jasné, že zdravá není. Krk, rýma, vypadá to na nějaké nachlazení. Hodně zvažuji, jestli děti nechat nebo ne. Moc se k babičce těšily, a teď tohle. Nakonec se rozhodneme to risknout. Já mám povinnosti, a stejně by Barunku i tady musela hlídat druhá babička, do školky nemůže. Vím, že moje máma to zvládne. I když pár slziček při našem odjezdu ukáplo, když jsme po návratu večer s dětmi telefonovaly, bylo z jejich povídání poznat, že si to tam užívají. Barušce už je prý lépe, říkala dnes máma. Jsem za to moc ráda.

pátek 14. října 2011

Bude zima, bude mráz...


Připraveni na zimu? My ano.
Ale teď vám přejem ještě pár krásných a slunečných podzimních dnů...

čtvrtek 6. října 2011

Sestřičko, pro Tebe!


...znamená pro mne mnohem víc než jen vzpomínky na nezapomenutelné chvíle v Londýně...
tam jsem ji (dávno tomu) prvně slyšela a její slova se mi vryla do srdce.

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...