Desátá?

Nechte se překvapit :-).

Prostě fajn

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. (1. Korintským 13,4-7)

Pomocník

dnes vytáhl prádlo z pračky...

...a nakrmil traktor :-)

Abychom se měli dobře...

Volby jsou doslova za rohem. A tak, protože se tam nejspíš zítra potáhnu s oběmi dětmi, snažím se Barunce trochu přiblížit, co to vlastně  volby jsou. Že máme u nás v republice kromě prezidenta i vládu a zítra budeme moci volit, kdo nám bude vládnout v dalších letech. Ukazuji jí také obálku s hlasovacími lístky  a povídám jí, co to je. Pak říkám, že musíme vybrat ten "správný" lístek a odevzdat ho v hlasovací místnosti (myslím si něco o tom" správném" v tom smyslu, že všude je to stejné - nějak mne dohání pesimismus poslední dobou ohledně toho, jak to s námi politici myslí dobře, jedno jestli pravice nebo levice, ale nahlas jí to neříkám).

Její odpověď mne naprosto odzbrojí:" Já by sem chtěla, mami, Pána Ježíše! Napíšeš ho tam?"

Jo, taky bych ho brala, holčičko moje...

Zpěváček

Přiletěl, usedl na okenní parapet, zazpíval svou píseň a zase letěl dál.. Zanechal tu radost.

Ze školky...

...si dnes Barunka donesla všechny své výtvory v rámci tvořivé činnosti,  i když některé už má  doma. 

A proč to? Konečně se totiž přestavba toalet dělá i u nich ve třídě. Ve třetím a druhém oddělení je již hotovo. A tak se vyklízela šatna, zítra i jejich třída a téměř celý červen budou Krtečci pobývat vzadu ve třetím oddělení, kde jsou předškoláci. Budou mít k dispozici hlavní místnost a předškoláci budou v té zadní, kde běžně jí a spí. Nemají to paní učitelky lehké, ale myslím, že to s organizací zvládají dobře, jen ti řemeslníci  prý začínají být ve skluzu, tak jim přeji, ať vše dodělají včas a bez problémů.

Sportovní bilance nedělního dne

Pro svoji lepší fyzickou kondici jsem včera podnikla následující kroky:

Ráno: 

Běh v terénu nádhernou jarní, sluncem zalitou krajinou

Dopoledne: 

Lítání kolem dětí a domácnosti (kolem muže naštěstí nemusím)

Odpoledne:

Desetkrát plavecký bazén (viz foto) i relax s dětmi a mužem

Večer: 

Fandění našim hokejistům a pokud se za sportovní výkon dají považovat u toho zaťaté nehty do manželovy paže:-), tak připočtěte i to.

Poté: 

No comment :-) 

Jak si kdo ustele...

Takhle jsme ho dnes v noci našli...

Samota

Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. 
Můj Bůh září do mých temnot. 
(Žalm 18,29)

Vzácná návštěva

Dnes odpoledne k nám přijeli moji rodiče, pro děti milovaná babička s dědou, které ale vídají jen málo, protože od sebe bydlíme ne tak blízko a prostě, nedá se. Škoda že jen na otočku, večer zase musí být doma, maminka se stará o pradědu a pratetu, tak aby tam nebyli sami. Odvezli si naši starou lednici, která snad v dohledné době ještě poslouží dobrému účelu, k jakému to bude vím, ale zatím to sem psát nebudu:-). Pojedli  s námi, popovídali,  koukli na fotky, potěšili se s vnoučaty a zase domů. 

Bylo moc fajn vás vidět, jen škoda, že ty společné chvíle utekly tak rychle. Budeme se těšit o prázdninách u vás!

A voda stoupá...

...a vzpomínky se vracejí. Vzpomínky na ty úplně první povodně na Moravě, v roce 1997, které se nás také týkaly. Voda byla všude. Vzpomínky na to, jaké to bylo pro nás, mladé lidi na prahu dospělosti, ze začátku dobrodružství. Když se hladina řek začala zvedat a já s bráchou a  kamarády za sousedství jsme vyrazili proti proudu na obhlídku. Když jsme jeli  s tátou na  kole zjistit, jak to vypadá ve vedlejší obci a proud vody tekoucí přes cestu už byl dost silný. Celé náměstí pod vodou. Jak pršelo víc a víc a voda stále stoupala, už to nebylo takové dobrodružství. Začalo jít do tuhého. Viděla jsem, jak hasiči vytahují na laně moji spolužačku ze zatopené oblasti. Byla tenkrát doma  se svým bráchou, rodiče měli někde na vysněné dovolené. Jaký asi musel být jejich návrat do vytopeného domu? Vzpomínám na to, jak jsem jela na kole do vedlejší obce nakoupit, aby bylo doma aspoň nějaké pečivo. Most, který postavili před půl rokem, byl už poškozený. S kamarádkou jsme po něm ještě přejely na druhou stranu. Do obchodu nás pouštěli po pěti a chléb byl na příděl kvůli zaplavené cestě do města, kde byla pekárna. Možná i jiné potraviny, ale to už si nepamatuji. Když jsme se vracely zpět, most už tam nebyl, jen kalná dravá řeka. Na druhou stranu jsme se dostaly po mostě železničním, který však vzal za své ještě ten samý den odpoledne. Stále vidím podemleté koleje na velkém úseku  železnice, kterou české Dráhy odmítly po povodních obnovit... a tak se toho pak ujaly obce a  vlaky jezdí dodnes. Vzpomínka, jak jsme si chodili k cisterně pro pitnou vodu. Vzpomínám na houkání sirén, na strach, když brzy ráno vybuchlo nedaleké plynové potrubí, které bylo u rozvodněné řeky a někteří lidé  se děsili toho, že nevydržela  hráz přehrady. Ani my jsme nevěděli...

Bydlíme kousek od řeky. Záchranou nám byly její vysoké břehy, které v tomto úseku řeky jsou. I my jsme stavěli hráz z pytlů kolem dveří. Hladina vody se u nás naštěstí zastavila včas. Pod vodou byla pouze zahrada a s ní i studna, voda z kotelny a sklepa šla odčerpat a nenadělala takové škody. Omítka se otloukla a život šel dál. Spousta jiných na tom byla hůř. Mnohem hůř. Někteří přišli o domov, o majetek, o hmatatelné vzpomínky a někteří o to nejcenější, o své nejbližší.

Další moje vzpomínka na povodně se pojí s těmi v Čechách, v srpnu 2002. Byli jsme tenkrát s mužem na dovolené v Českém Ráji. Pamatuji si to jako dnes, když jsme kvůli deštivému počasí zůstali ten den v chatě a nevěřícně hleděli na aktuální zpravodajství z Prahy a poté dalších českých měst. Ale mnohem více mám s těmito povodněmi spjatu vzpomínku na to, kdy jsem se potom v září do postižených oblastí dostala v rámci spolupráce naší školy s jednou neziskovou organizací. Pomáhali jsme s monitorováním situace po povodni, což obnášelo obcházení domácností, zjišťování a zapisování škod, poškození domů atp. Ale nejen to. Mnohdy byli lidé, zvláště ti staří, rádi, že je někdo vyslechne, že se mohou sdílet a hovořit o tom, ulevit své duši, svěřit se se svými obavami, smutkem, strachem, že se to bude znova opakovat.... Setkali  jsme se s beznadějí, rezignací, ale i s nadějí a chutí začít znovu. Každý člověk to nese jinak.

Možná, že kdybych přemýšlela, vynořily by se vzpomínky další. Ale myslím, že i tak už jich je dost. Moc bych si přála, aby to, co se děje právě teď na Moravě (a taky na sever od nás, v Polsku), nemusel už nikdo zažívat. Žel, zázraky dělat neumím. A tak si aspoň přeji, ať už vám tam na Moravě více neprší. Dík a uznání patří všem, kteří někdy pomáhali, pomáhají či se teprve chystají pomoci lidem povodněmi zasaženými, ať už finančně, jako dobrovolníci či profesionálové přiloženou rukou k dílu při nápravě škod či jinak.

Foto: archiv

 most - foceno před mým přejezdem na druhou stranu do obchodu

před obchodem

tentýž most jako na fotce č.1, jen z druhé strany 

foceno asi za 10minut cestou z obchodu

povodně 1997 - jediné tři snímky, které mám

Ukolébavka

Vzpomínkové - natočeno před Velikonocemi, před odjezdem na Moravu. To si takhle děti moje ustlaly v obýváku večer před koupáním, Barunka začala zpívat a Kubík se přidal :-). Chtěla jsem je zachytit, jak jim to zpívání spolu jde, ale znovu už to tak pěkně nezopakovaly, což jde vidět :-). Kuba už zpívat nechtěl, ale Bára má můj obdiv, že přes bráchovy výpady vydržela a dozpívala až do konce.

Abych se nenudila...

...nejspíš, tak si Kubík, pro změnu, vymyslel bolavé ouško. 

Snad únava po hektickém víkendu či můj šestý smysl mne donutil ulehnout večer zároveň s dětmi, za což jsem si za pár hodin blahořečila. "Veselo" nastalo po jedné hodině ranní a trvalo až do svítání. Pak se mu podařilo asi na dvě hodiny usnout. Dopoledne už byl zas jak kamínka, má horečku a zrovna teď dospává v obýváku na gauči, do ouška jsem mu nakapala, dala gázu a na hlavu čepici, protože tu byl ochotný si nechat. Krom toho nám včera odpoledne dovezli tu novou lednici (na fotu ještě nezabydlená).

A stále nám tu nad domem krouží vrtulníky a občas přeletí nadzvukovou rychlostí i stíhačky (můj neplnitelný to sen a ano, film Topgun bych mohla vidět stokrát a stejně se mi neomrzí:-). Až do 21. května totiž probíhá na území naší republiky společné cvičení Armády České republiky a Ozbrojených sil Velké Británie Flying Rhino 2010 neboli Létající nosorožec.

 Omluvte kvalitu, než jsem popadla foťák a doběhla k oknu, mizely už v dáli :-(.

Oslava

Dnes odpoledne se sešla blízká rodina a myslím, že to bylo fajn. Fotky rodinné sem bez souhlasu dávat nebudu, takže jediné, co zbývá, je oslavencův dort, ze kterého určitě poznáte, čeho je velký fanoušek.

Výroba mi dala zabrat, proto mne potěšilo, že se líbil i chutnal
(tedy aspoň to říkali :-)

Dort pro tátu

Bráško, jdem na to!

 A dál?

Dál už bude pokračovat máma.

Pro Tebe...

Někteří říkají
že tím se něco změní
a jiní zase že všechno bude stejné
že vůbec nic to nemění...
a tak si  říkám
že vlastně nic to není.

Už pátý křížek pro Tebe.

Ale...víš lásko, přiznám se
mám trochu strach
jaké to bude
žít s chlapem
co má padesát:-)

A s Tebou to nic nedělá
aspoň se tváříš tak
tak asi jako každej chlap
co na krku má padesát
(a mladou ženu a dvě děti k tomu)
a připadá si stále mlád.

A tak bychom si přáli moc
ať zůstane to pořád tak
ať jsi stále stejný
skvělý táta
partner
přítel
muž
...
prostě ten nejlepší chlap.

I když to občas není lehké
a to ty dobře víš
život vždy není peříčko
a zadarmo Ti nedá nic
...
tak právě proto i kdyby snad
visel Ti nad hlavou ten pomyslný černý mrak
nejsi tu sám na to ho odehnat
máme Tě rádi a vždycky budem
při Tobě pevně stát.

J+B+K

Spolupráce

Samé květiny

...máme teď doma.

Ta největší a nejkrásnější je mého muže (vpravo dole), v sobotu ji dostal ve sboru, když mu přáli k narozeninám. Další jsem dostala při besídce ke svátku matek a tu nejmenší, pampeliškovou s modrými kvítky, mi v neděli, když jsem přišla z obchodu daly děti. Potěšila nejvíce, právě proto, že jsem to vůbec nečekala. Můj muž je totiž, když jsem odešla na nákup a on šel pověsit prádlo na zahradu, utrhl a dětem přichystal, každému jednu. Stonky prakticky olepil izolepou, aby jim kytička držela pohromadě:-). Vážně ho miluju.

No a aby těch kytiček nebylo málo, tak mi na okně rozkvetl kaktus, který jsem si koupila v neděli v Zoo.

Pro změnu...

...tak jsem si o víkendu v hlavě plánovala, co tento týden musím všechno zvládnout. Dnes a zítra jsem chtěla dát po zimě do kupy naši garáž, uklidit a vybílit, překvapení to pro manžela, ale konat se nejspíš nebude. Zase nás navštívila nemoc a tentokrát jí za oběť padl Kubík. Nejspíš si ze včera přitáhl nějaký bacil, ani bych se nedivila, počasí bylo krásné, slunečné, navzdory předpovědím a v Zoo bylo narváno. Už ráno, když se vzbudil a přišel za mnou na postel, tak mu teklo z nosu. No a přes den se přidalo pokašlávání, pak i horečka. Barunka byla s námi doma, Kubu se mi podařilo odpoledne uspat, vzbudil se rozpálený jako kamna(měl 38,5). Ale chuť k jídlu měl, snědl plný talíř polívky, což mě potěšilo. Kolem páté odpadla i Bára, že je unavená. Zato večer pak nemohla usnout, zabrala až kolem desáté a Kubík sice usnul, ale co chvíli se budí, pořád má horečku a špatně se mu dýchá skrz tu rýmu, šmudlovi malému. Je mi ho tak líto...měli jsme takový chovací den. Uvidíme co zítra, snad bude líp.

V Zoo

 Krásný týden všem :-)

 A jen malá ochutnávka, fotky bez úprav, zbytek až ... nevím, ale myslím, že zrovna u Aranel jsem narazila na odkaz na program na úpravu fotek, se kterým se dají dělat koláže, jestli ne u ní, tak vážně nevím kde, ale tímto děkuji:-) Jeden rychlý prvopokus.

Bylo krásně, bylo fajn, děti si to užily maximálně a já si užívala hlavně mužovu přítomnost a rozzářené oči dětí...co víc si přát...

Návštěva

Objevila se u nás zčistajasna, právě když jsem stála u sporáku a chystala něco k jídlu. Pro ten foťák jsem prostě musela dojít :-).

A co tomu předcházelo? ( z tajného odposlechu .-)

B na K dramatickým hlasem: Někdo nám ukrad dítě. Podívej manželi! Přesvědčuje K: Ne, to není ono. To je cizí...

Poté na miminko(pannu): Děťátko, ...ťuťuňuňu..

K: Honem.(nesou ho do kočárku)

B na miminko: Nesmíš vylézat z kočárku!... 
Začíná pršet, musíme si vzít deštník...

........
Přicházejí do kuchyně...

B: Dobrý den

K (její ozvěna): Dobý den :-)

Marod

Barunce je už o něco líp jak včera, přesto ještě zdravá není.
Normálně totiž spát po obědě, a navíc sama od sebe, nechodí.

Náročný den...

...pro mne...

snad ani ne, když pominu zdravotní problémy, táhnoucí se od začátku týdne, jsem na tom sice fyzicky hůř, ale psychicky líp, díky, díky tam nahoru, občas jsou to paradoxy, což.

...pro Kubíka...

prohlížel si  knihu o železnici a vlacích...

volal s babičkou: "Mašinky...mašinky" jiného slova se nedočkala:-)

 pomáhal mamince:-)

Tedy, šla jsem vynést koš do popelnice a šmudla se rozhodl, že mi dá do koše nový sáček(jinak to u nás dělá Barunka). Jen ta jemná motorika trochu ještě vázne. Ale snaha se cení, tak jsem ho nehubovala.:-). 

Malá svačina a pak jsme vyrazili na poštu a do obchodu a já naivně doufala, že v kočárku usne. No, neusnul. Dovařila jsem rajskou omáčku ke špagetám (ty už jsem  uvařila před vycházkou), protože Barunka si je tuhle přála. Je to její oblíbené jídlo. A když mají dnes ve školce tu besídku pro maminky...

Takže před odchodem do školky se ještě najíst... dopadlo to takhle:-)

příliš vyčerpán...odešel od stolu a...

...takhle odpadnul.

Tak jsem mu jen sundala bryndák, nasadila čepici, snesla ze schodů do kočárku,  dal na nožičky boty, zabalila do deky, protože dnes je venku fakt pořádná zima a jeli jsme do školky. Zaparkovala jsem ho vedle další spící kamarádky v kočárku a akorát paní učitelky pouštěly rodiče do třídy. Fakt jsem se těšila...

...pro Barunku...

Sotva jsme se my, rodiče, usadily (já tedy ne, stála jsem u okna) a děti nastoupily, Baruška byla hned druhá zkraje, takže kousek ode mne, viděla jsem, že je něco špatně. Usmála jsem se na ni, abych ji povzbudila, ale její zasmušilý obličejík se ještě více zasmušil a se slovy: "Maminko, mně bolí bříško" se rozplakala. Pěkný začátek besídky:-). No, my musíme mít vždycky něco extra. Tak jsem si s ní sedla a po sáhnutí na čelo zhodnotila, že bude mít nejspíš i teplotu. Na besídku jsme tam tedy zůstaly (ptala jsem se  Barušky jestli vydrží), nebyla tak dlouhá, pár básniček, pískání na flétničky a asi tři písničky, u té jedné jsem  už musela mrkat očima, abych se nerozbrečela, i když jsem tu svoji holčičku měla vedle sebe a ne mezi dětmi, které zpívaly. Nakonec každé z dětí své mamince předalo dárek...šátek, který samy barvily. Dostala jsem tento.. bude mi ladit k těm fialovým letním šatům, co jsem si minulý týden koupila... Děkuji, holčičko moje, moc se Ti povedl

a pak už následovalo pozvání ke stolečkům s pohoštěním, co děti připravily... 

...ale my už šli i se stále ještě spícím Kubou v kočárku domů, protože Barušce fakt nebylo dobře, což mi dávala dostatečně najevo. Ještě jsem narychlo cvakla tulipány (taky to podle toho vypadá, ale s brečícím dítkem se nedalo), které jim rozkvetly před školkou... Obávám se, že už se tam tento týden nedostaneme a pak už bude po kráse...

Než jsme se dostali domů (máme to opravdu kousek), bylo i po Kubově spánku, protože ho Bára svým brekem vzbudila. Ale to nevadilo. Stejně bych ho nenechala vyspávat, protože co s ním pak večer, divochem jedním:-). Se mnou do schodů nechtěl...

Doma klasika. Převléct, změřit teplotu (zvýšená) a pro jistotu taky rostlinné uhlí, na bolavé bříško. Preventivně, doufám, že nezačne taky zvracet.  A čaj. Držet mladší dítko od toho staršího, nemocného. Prostě, chce si se ségrou hrát, ale taky začíná už být malý provokatér a umí ji pěkně pozlobit, když chce. Preventivní hladovku pro starší,  mladšímu večeři, večerníček, sprchu, znovu další tabletu rostlinného uhlí a teplota se šplhá nahoru, ale 38 není tak moc, srážet ji nehodlám, tělo se potřebuje bránit nemoci. 

Zatahuji v pokojíčku roletu, pokládám Kubíčka do postýlky, Barunku vedle na moji, kdyby jí náhodou bylo v noci špatně, ať nespí nahoře, tam budu dnes spát já...ještě se s nimi modlím u postýlek, potom jim zpívám na dobrou noc... Barunka si žádá pusu a Kubík ruku... takový náš rituál. A já si dnes, unavená po celém dni, moc ráda lehnu s nimi.  Ležím na zemi mezi nimi na pěnovém puzzle na dece a čekám, až oba dva usnou. Kubík, jakoby se nechtěl poddat spánku, si vždycky na chvíli sedne, vrazí si paleček do pusy a pomalu vsedě usíná. Po chvíli klesá a zašeptá mi zase tím svým hláskem... "ruku"... a pak  znovu vkládá svoji malou, buclatou dlaň do mé, je v tom něco nepopsatelného, čistá dětská láska, bezbřehá důvěra ve mne, ta samozřejmost, jistota, že ho nezklamu a já, já se cítím najednou strašně nádherně, ale zároveň cítím i velkou zodpovědnost, za to všechno, co jsem kdy ve vztahu k dětem pokazila, i za to, co ještě přijde...

Tak nějak mám z dnešního dne dobrý pocit. A děkuji Bohu, že prostě jsme... že můžeme být... takhle spolu.  A prosím o moudrost... abychom naše děti vychovali co nejlépe, abychom se uměli poučit z vlastních chyb, abychom jim byli dobrým příkladem...je toho moc. A tak prosím o sílu. Nenechat se zastrašit, zmalomyslnět... Sílu jít dál... na každý den.

Hráčka

Vystačí si sama se sebou, což je super :-).

Společný víkend a pondělí na draka

Víkendu jsme si užívali spolu jako rodina, v neděli byl sice původně v plánu výlet, ale nakonec díky mému ne zrovna dvakrát dobrému zdravotnímu stavu a také počasí jsme zůstali doma. Ale i tak jsme nezaháleli. Baruška trénovala s tátou jízdu na kole bez přídavných koleček a když se Kubík vyspal, tak se ještě byly vydovádět  na zahradě a pak ještě na chvíli k babičce. Pak už chystání do práce a večer už jsme byli zase sami bez táty.

V pondělí, sotva jsem ráno vstala, věděla jsem, že je ouvej. A to jsem ještě netušila, jak moc. Ukrutná bolest v krku, bolest kostí a kloubů celého těla, hlavy, zimnice... říkám si, á, chřipka. Fajn, pár čajů, odpočinek, případně paralen, kdyby se horečka vyšplhala moc nahoru... No, Barunku jsem už do školky neodvedla a ještě že tak. Za chvíli se totiž chřipka projevila v celé své "kráse" jako chřipka střevní (typ -horem). Moje první pomoc-aktivní rostlinné uhlí, předpokládám zabrala, takže v pozdní odpoledne jsem už nezvracela, horečka nešla výš jak 38,5, ale nebyla jsem schopna fungovat ani trochu. Za celý den jsem umyla pár kousků nádobí a zbytek jsem nechala, protože bych se složila. Děti přežily projednou bez teplého jídla, většinu dne jsem proležela a byla jsem ráda za to, že Kuba aspoň chvíli přes poledne spal. Donesla jsem mu kočárek do kuchyně. 

Po noci už je lépe, jen jsem slabá jako moucha, ale sedět na chvíli u PC už zvládnu:-). Barunka už je ve školce, dnes do odpoledne, tak mám o starost méně. Když jsme přežili včerejšek, dnes už to bude pohoda. Jen pevně doufám, že dětem se tahle potvora vyhne a to pěkně zdaleka.

Mojí malé sestřičce

Je neuvěřitelné, jak ten čas letí, že moje malá sestřička je na tomto světě už čtvrt století. 

Ať se Ti splní Tvá velká i malá přání, To Ti přeje a zároveň se moc těší na to, až Tě v létě uvidí v bílém a pevně doufá a věří, že toho velkého kroku nikdy nebudeš litovat...

                                                              Tvoje velká zlobivá ségra:-)

Ode dna

V tento den mi bylo hodně zle. Ale psáno s odstupem času, i za to děkuji...
 

Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest,
bych mohl věnce vázat,
děkuji, děkuji za bolest
jež učí mne se tázat,
děkuji, děkuji za nezdar
jenž naučí mne píli,
bych mohl, bych mohl přinést dar,
byť nezbývalo síly,
děkuji, děkuji, děkuji.

Děkuji, děkuji za slabost,
jež pokoře mne učí,
pokoře, pokoře pro radost,
pokoře bez područí,
za slzy, za slzy děkuji:
ty naučí mne citu,
k živým, jež, k živým, jež žalují
a křičí po soucitu,
děkuji, děkuji, děkuji.

Pro touhu, pro touhu po kráse
děkuji za ošklivost,
děkuji za to, že utká se
láska a nevraživost,
pro sladkost, pro sladkost usnutí
děkuji za únavu,
děkuji za ohně vzplanutí
i za šumění splavu,
děkuji, děkuji, děkuji,

Děkuji, děkuji za žízeň,
jež slabost prozradila,
děkuji, děkuji za trýzeň,
jež zdokonalí díla,
za to, že, za to, že miluji,
byť strach mi srdce svíral,
beránku, děkuji,
marně jsi neumíral,
děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji...